Před čtrnácti dny jsem se konečně dočkal podzimu a vyrazil na procházku. Ne nikam daleko, jen kolem lomu.
Kočky si budou muset se snídaní počkat na někoho jinýho…
… já sem totiž nejdu kvůli nim, ale kvůli jinovatce…
… vypadá dobře, takže zpátky do baráku, oblíct, obout a vyrazit.
Jdu se podívat k vodopádu, ale místo něho si nakonec raději fotím listí na kraji cesty.
Od vodopádu zpátky, směrem k rybníčku a do lesa.
Kolem půlnoci pršelo a tající kapky teď ráno padají ze stromů. Na mýtince je sucho a svíti sem i sluníčko…
… které na chvíli pěkně nasvítí stoupající ranní mlhu.
Potůček, který už po nějakých sto metrech přejde ve vodopád. Asi nejvíce podzimní fotka dne.
Podél lomové stěny pokračuji na pole a dále kolem…
… až na míso, které vzývá k pauze. Výhled mám jak na vodopád tak i na barák.
Jak si tu tak popíjím cikorku a pojídám závin, tak kolem sebe vidím spoustu dalekých detailů. Třeba podzimní barvy…
… nebo v protisvětlě svítící břízky kolonizující lomovou stěnu.
Právě pro tyto záběry je dobré mít dlouhý objektiv. Někdy před deseti lety bych nikdy neřekl, že budu teleobjektiv takto hojně na krajinky využívat.
Po pauze se odkláním od lomu a mířím do polí a remízků.
Na krajích lesa je spousta krásně do zlatova zbarvených stromů a já jen nevím, jak to fotit, aby to nebyl jen strom. Proto vítám malou dřevěnou budku, která mi dělá záběr zajímavější.
Nebo starý plot…
S čím poslední dobou bojuji je hloubka ostrosti, třeba jako zde, kdy je ostrý jen střed. Popředí a pozadí je mimo. Ne že by na tom, v tomto případě, nějak zvlášť záleželo.
Další pauza byla na posedu s výhledem na srnky.
Setkání s další srnkou už tak příjemné nebylo.
Z polí a lesů vycházím u Dobrého.
Do vesnice nejdu a raději mířím po červené, pěknou podzimní cestou…
… až k pile.
Netrvá dlouho a jsem opět nad lomovou stěnou a koukám na místo, kde jsem měl dříve pauzu.
Po šesti hodinách jsem zpátky na dvorku, kam mezitím přivezli dřevo.