Korunovační klenoty
Den před odjezdem do práce jsem se ještě stihl podívat na Hrad, abych shlédl České korunovační klenoty vystavené u příležitosti oslav 100 let naší republiky a 25. výročí vzniku samostatné České republiky. Na Hradě jsem nebyl snad už roky, ve Vladislavském sále naposled asi jako děcko a samotné Klenoty jsem ještě neviděl vůbec. Počasí mělo být pěkné a tak jsem se nebál ani případné dlouhé fronty, do které jsem si vzal knížku, takže to nakonec byl i celkem smysluplně vyplněný čas. Při vstupu do areálu Hradu mne překvapila kontrola zavazadel, která tu prý probíhá standartně, bez ohledu na výstavu. Potěšilo, že kontroloři byli příjemní a nebyla tu žádná fronta.
Fronta nebyla moc dlouhá a postupem času se ještě zkracovala. Celkem jsem v ní strávil asi hodinu.
Svatováclavská přilba byla mezi 10. a 11.stoletím krapet modifikována – nynější přední část bývala zadní, byl přidán kryt nosu pravděpodobně s obrazem Ódina nejspíše od Vikingů || Svatováclavský meč (10.-18.století, v křížovém otvoru bývala v pouzdře uložena relikvie sv.Václava) || Relikviářová busta svatého Václava (objednána Vladislavem Jagellonským v roce 1497) a límec kroužkové zbroje svatého Václava. Na druhé fotce pak pouzdro na královské jablko pořízené u příležitosti svatováclavského milénia v roce 1929.
Na koci Vladislavského sálu už svítí samotné klenoty. Fronta tu šla celkem rychle, ale i tak byl čas na prohlédnutí pěkného stropu i lustrů.
Klíč číslo 1. Nejdříve patřil arcibiskupovi, od roku 1945 Národnímu shromáždění a až od roku 1970 prezidentovi. Všimněte si decentně zakrytého zoubkování 🙂
Královské žezlo z 18karátového žezla zdobí 4 safíry, 5 spinelů a 62 perel || Koruna zhotovená ve 14.století je z 21-22 karátového zlata a váží téměř 2,5kila || Královské jablko bylo, stejně jako žezlo, vyrobené pro Ferdinanda I. v 16.století (součástí Klenotů od 17.století). Materiály jsou stejné jako u žezla a jeho polokoule jsou zdobeny reliéfy ze Starého zákona. Původní gotické žezlo a jablko se dnes nacházejí ve Vídni ve sbírkách Hofburgu.
Vitrínka šla pěkně obejít, škoda jen, že nejdou prohlídnout úplně zblízka. Trochu jsem tu zazáviděl Krnáčové, která tu možnost při jejich vynášení měla 🙂
Poslední ohlédnutí a je čas jít zpátky na metro. Úsek mezi Vladislavským sálem a branou mi připadal zrenovovaný, fasády jakoby vyčištěné, moc pěkné. Turnikety do Zlaté uličky jsou ale příšerné. Ze samotného Hradu jsem premiérově scházel Svatováclavskou vinicí, která vede paralelně ke Starým zámeckým schodům a na které se v jejich dolní části napojuje.