Od Biškeku jsem toho moc nečekal a vlastně jediné, co jsem měl na seznamu ke zhlédnutí byl Oš Bazar. Taxikář mne po menších problémech zavezl před vchod do paneláku, kde jeden byt sloužil jako hostel. Název USSR mi nebyl moc sympatický, ale neměl jsem moc energie na další hledání a nakonec se mi tam líbilo. V Biškeku toho opravdu moc k vidění nebylo a jelikož byla vedra, tak jsem trávil vetšinu dne v parcích. To tady bylo příjemné. Dlouhé ulice vedoucí skrz město, takže se nešlo ztratit a v centru spousta zeleně.

Paneláky vypadaly v původním stavu, bez nějaké revitalizace. Výtah sice fungoval, ale stejně jsem raději chodil po schodech. Byt byl pěkný a místní klimatizace mne navedla na myšlenku, že by se něco takového hodilo i do Letňan. Já měl to štěstí, že jsem tu, až na švýcarského důchodce který měl pokoj pro sebe, byl sám. Až poslední večer přijel jeden Francouz.

Oš Bazar byl na druhé straně města, ale i tak jsem do něj zašel každý den. Je to největší trh ve Střední Asii a tak není divu, že jsem se tu pokaždé ztratil. K dostání tu bylo snad úplně všechno, dokonce i sandále v mé velikosti. Jaká to úleva pro mé zubožené nohy! Jak jsem od Biškeku nic nečekal a kvůli vedru beztak nešlo nic dělat, tak to tu bylo příjemných pár dní zahálky.

Tímto je Kyrgyzstán završen. V úterý odlétám do Vietnamu a říkám si, že na těch videích budu muset zapracovat. Pořizoval jsem je jen tak mimochodem, protože hlavní pro mne byly vždycky fotky a asi jim budu muset věnovat více péče.