Malý podovolenkový útlum
Teda, že by se mi po tom cestování chtělo něco dělat, to teda nechce. Včera se mi podařilo alespoň přehrát fotky do počítače a přejmenovat je. Vedlejší efekt této aktivity je, že vím přesný počet souborů, které budu muset projít a nějakým způsobem probrat. Je jich 1108. Do dalšího zpracovaní postoupí tak každá pátá fotka. Doufám, že roztříděno, upraveno a připraveno budu mít tak za dva týdny. Do té doby sem dám určitě i pár shrnutí, která už mám v hlavě. Jen se mi do toho dneska (ani včera) zatím moc nechce. Krom prstů dávám oddych i nohám. Včera jsem si jen zaběhl na pláž, což byly tři kilometry a dneska budu asi na nule. O víkendu už zase začnu tělo trochu zaměstnávat, teď mu dávám pohov.
Kupodivu mne nechytá ani žádná žravá nálada na dohnání kalorií. Když jsem hupnul na váhu, tak se ručička zastavila na 65kg, což teda asi bude můj staronový standard, kolem 66 jsem míval myslím i v osmnácti… Dlouhodobě přes 70 jsem se vlastně dostal jen při mém prvním pobytu v Anglii, což je asi osm let zpátky. Sice nemám momentálně potřebu jíst pět jídel denně, ale na zmrzlinu jsem chuť dostal. V obchodě jsem si vybral kelímek Ben&Jerry, který byl zrovna v akci. Víc mne lákal (od stejné značky) mražený jogurt, ten byl ale dvakrát dražší. Zmrzlina dobrá, i když teda celkem dost sladká, což se ale od čokoládovo-karamelové dalo čekat. Hlavně, že to nebyla taková ta umělá sladkost. Kelímek jsem měl nakonec na třikrát, vždy po jídle.