Konec svého krátkého pobytu v Maroku jsem strávil v jeho hlavním městě – Rabatu. To pro mne bylo milým překvapením. V létě tu je možná krapet moc horko, teď tu ale bylo pěkně. Medina je prakticky ohraničena mořem, kasbou a kolejema tramvaje. Při každém vyjití z jejích hradeb tedy víte, kde zhruba jste. To mi umožnilo buď se opět ponořit zpátky do uliček se snahou držet určitý směr a nebo jít zkrátka podél zdi, než jsem došel na místo, odkud vedla třída až k mému hotelu.

Co dělá Rabat vyjímečným oproti jiným městům, která jsem v Maroku viděl, je jeho poloha na pobřeží. K oceánu jsem se vypravil v rámci první objevovací procházky hned po ubytování. Prošel jsem medinou, na jejímž konci už byl cítit vzduch mořskou hladinou. Nejlepší výhled na vodní plochu tu je z velkého hřbitova, který je na svahu oddělujícím oceán od mediny. Procházím tedy i hřbitovem a jsem překvapen, jak velké vlny se tu tvoří. Na plavání to nebude. Dělám jen pár fotek, protože si myslím, že se sem další den ještě podívám. Nepodíval jsem se.

Původně jsem se chtěl v úterý podivat na Jardins Exotiques, exotické zahrady ležící asi šest kilometrů od Rabatu. Jelikož se mi ale nepovedlo najít spojení, tak jsem zavítal do Chellah. Tento komplex je hned za městem, asi půl hodinu od mého hotelu a vlakového nádraží. Jednu jeho půlku tvoří římské ruiny osídlení Sala Colonia a druhou ruiny nekropole ze 13.století, kterou dal postavit Abou Yacoub Youssef. Jedná se opravdu jen o ruiny, obzvláště z římského osídlení zbylo jen málo. Nekropole je na tom lépe, obvodové zdi mešity stále ještě stojí. Nejzachovalejší částí, je krom mladších hradeb, její minaret. Na něm hnízdí čápi, kterých tu bylo snad deset, a kteří klapali zobáky jak diví. Nic moc k vidění, ale pěkné místo na odpočinkovou procházku.

Ale zpátky do mediny. I přesto, že tu jsou hlavní cesty široké, tak i tak byly narvány lidma. Boční uličky pak byly úzké a prázdné. Toto mi usnadňovalo orientaci, protože to dávalo, narozdíl od Fezu, smysl. Ani tady nechyběly kočky. Psa jsem ve městě snad neviděl. Vypadá to, že v Maroku žijou kočky jen ve městech a psi jen na vesnici.

Tím, že tu domy mají barevné fasády, tak i přesto, že jsou jejich zdi vysoké, nepůsobí uličky nijak temně. Spíš si člověk připadá jak v klasickým labyrintu. Ani v Rabatu nebyly ulice mediny dost široké na to, aby tu projelo auto. Vyjímkou byly hlavní ulice, tam ale bylo takovej stánků a lidí, že ladatak o páté ráno. Občas tu prodrnčela motorka anebo projelo kolo, jinak samí pěší. Oproti Fezu, žádné muly, osli či koně. Přišlo mi to tu i takové čistší.

Ani večer medina neusíná. Připadlo mi, že se najednou všude objevily stánky s textilem. Jako náhradu za berberskou whiskey, který jsem tu nějak nenašel, jsem použil šťávu z cukrové třtiny ochucenou limetkou. Chlápek na fotce mi zrovna vymačkal kelímek. Už z Kuby si pamatuji, že to je snad nejosvěžující nápoj, co se dá na ulici koupit. A stojí jen pět dirhamů, tedy asi 12 korun.

Rabat tedy ode mne dostává plus, mám z něj lepší dojem než z Fezu. Jen tu ještě najít ten sladkej čaj s mátou…