Mé první burrito
Už jsem se k tomu chystal když jsem tu byl minule, ale nějak z toho sešlo. Teď už jsem byl úspěšnější. Burrito jako jídlo na cesty je praktické nicméně to mé nevypadalo tak kompaktně jak ty z obchodu. Spíše to připomínalo štrůdl. Chuťově nicméně dobré a tak jsem se před spaním pěkně nadlábl.
Fazole se mi namáčely už od předvčerejška a tak je stačilo jen povařit. Do druhého hrnce jsem dal quinou, kterou jsem připravil podle návodu na obalu – propláchl vroucí vodou a poté vařil v 2,5 násobku vody necelou čtvrthodinu.
Na pánvičce jsem osmahl cibuli a k té nejdříve přidal mrkev, potom dva stroužky česneku, půlku rajčat z plechovky a na závěr vše doplnil quinou a fazolema. Fazole jsem z části rozmixoval. Kořenil jsem jen pepřem, majoránkou a trochou soli. Jednu torttilu jsem vylepšil i nivou.
Torttilové placky jsem koupil v Lidlu, teď ještě zbývalo je zabalit. Trochu jsem se toho bál, ale nic těžkého to nebylo. Sice nevypadají stejně ale do soutěže beztak nejsou. Pak jsem je zabalil do alobalu a dal na kamna.
Na jedné straně byly na kamnech trochu déle než by bylo vhodné, tohle je ale nejhorší kousek.
Když se dobře natočily tak vypadaly i povedeně. Příště možná zkusím přidat jogurt nebo zakysanou smetanu.
Měl jsem hlad a tak jsem první torttilu rozkrájel jak moučník, aby rychleji chladla. Dvě na najezení stačily, třetí si nechávám na později.
Druhý pokus mne čeká zítra. Možná zkusím přidat koření Chilli con Carne co jsem dostal od babičky.