Ve čtvrtek jsem se odhodlal k delšímu běhu. Měl jsem zatím odběhnuto jen 6km a tak mi, vzhledem k 50km limitu, vlastně ani nic jiného nezbývalo. Táta mi tu na mapě doporučoval jednu trasu, ze které jsem si pamatoval jen odbočku v Dobrém a tak jsem vyrazil směr hory.

Pohled ze stoupání nad Dobrým na Podorlicko a na místo, odkud jsem vyrážel.

Viditelnost moc extra nebyla a ani jsem během (asi) 3km stoupání neměl moc náladu koukat kolem, i když pauza na fotku byla příjemná. Žádné stoupání netrvá věčně a tak jsem i já začal konečně klesat a to až k  modré značce, na kterou jsem se napojil a pokračoval směrem ke Skuhrovu. Přes ten jsem sice původně chtěl běžet, ale jak jsem začal pociťovat únavu (a hlad) tak jsem uhnul už v Prolohu (unaveně jsem se cítil už na prvním kilometru, pak se to ale krapet rozeběhlo). Ono by to tedy skrz ten Skuhrov o moc delší nebylo, ale hlava si žádala zkratku. Lenost mi tentokráte přinesla sladké plody a to plody švestkoně (nebo slívy?)

Kolem Prolohu byla netradiční pole s konopím.

Mezi Svinnou a Brocnou totiž byla podél cesty celá alej švestkoní obsypaná plody, ne jen s pár chudáčky jako u nás u baráku. Moc jsem nevěřil, že už by byly zralé, ale na zkoušku jsem si jednu švestičku utrhl. Byla krásně slaďoučká. To se nedalo říct úplně o všech a bylo třeba krapet vybírat, i tak jsem se ale solidně nacpal a byl rád, že už to domů mám jen tři kilometry. Úplně nejlehčeji se neběželo, ale celkový průměrný čas už moc zhoršit nešel. Dvacetdva kilometrů jsem totiž zvládl za dvě hodiny dvacet (6:22/km). Byl to tedy spíše kulinářský než sportovní zážitek.

Nezůstalo jen u jedné hrsti.