Z Rijksmusea jsem přešel k pár desítek metrů vzdálenému muzeu Van Gogha. Tady na mne čekala fronta, jejíž vystání mi nakonec zabralo dvě hodiny. Počasí se naštěstí trochu umoudřilo a krom dvou minipřeháněk bylo sucho a tak to čekání nebylo tak strašný. Na konci fronty byla pokladna, kde mne zkásli o €15 a já se konečně ocitl uvnitř.

První obraz na který jsem natrefil byl Autoportrét jako malíř (1888). O autoportréty nebyla nouze a tak následovaly dva Autoportréty z roku 1887, první na rubu Ptačího hnízda (1885) a druhý na rubu Studie pro Jedlíky brambor (1885). Dalším byl Autoprtrét s šedým plstěným kloboukem (1887) a nechyběl ani Autoportrét se slamákem (1887) a Autoportrét se slamákem a fajfkou (1887), na jehož druhé straně byla Mužská hlava (1885). Celkem existuje 37 autoportrétů vytvořených v letech 1886-9.

Slunečnice (1899)

Havrani nad obilným polem (1890)

U těhlech dvou jsem se myšlenkama vrátil na základku, kde jsme se je pokoušeli malovat taky. U Slunečnic jsem nikdy nepochopil proč jsou tak populární a nic se na tom nezměnilo ani teď, jen jsem netušil kolik verzí jich existuje. Havrani jsou dost možná úplně poslední van Goghův obraz, zcela určitě jeden z posledních. Malovaný byl v červenci, na jehož konci Gogh umírá.

Ložnice (1888 & 1889)

Van Goghův pokoj ve Žlutém domě v Arles, kde dva roky žil. První verze byla krátce po vzniku poničena při povodni, Gogh byl v tu dobu hospitalizován a protože se jemu i Theovi líbil, rozhodl se udělat kopii. Jako přes kopírák to ale není. Později namaloval ještě třetí, menší verzi pro matku se sestrou. K obrazu z 88 tu byla i ukázka, jak se za těch více jak 100 let změnily barvy. Nejlépe to je vidět na zdech – teď jsou modré, ale původně byly fialkové. Podobný barevný posun je třeba i u Slunečnic.

Růžová broskvoň (1888)

Bílý sad (1888)

Na jaře roku 1888 chytly van Gogha kvetoucí stromy a vyprodukoval 14 obrazů s tímto tématem. Bohužel květy broskvoně se časem vyšisovaly a místo růžové jsou dnes do běla. Vypadá to, že šetřil na nepravém místě a preferoval kvantitu nad kvalitou. Aspoň teda co se nákladů týče, času nad nima očividně strávil dostatečně.

Zahrada s dvořícímí se páry: náměstí Saint-Pierre (1887)

Impasse des Deux Frères (1887)

Tyto dva obrazy se mi ze všech líbily asi nejvíc. Zahrada je jedním z van Goghových největších obrazů. Celý vznikl tečkováním a čárkováním (obloha) a byl jedním z prvních jeho vystavených děl v Paříži.

Pijáci (1890)

Obraz vznikl podle stejnojmenné rytiny (vlevo) Honoré Daumiera z roku 1862. Pozadí je smyšlené.

Paul Gauguin

Les Misérables, autoportrét (1888)

Předoucí bretaňská dívka (1889)

Drtivá většina obrazů je věrna názvu muzea a pochází tak z ruky van Gogha řekl bych, že snad i 95%, teda aspoň co jsem si všiml. Gauguin tak byl příjemným zpestřením.

Budova muzea byla moderního střihu, zvenku nic moc kostka, vevnitř celkem barevno. V galeriích jsou zdi většinou v nějaké neutrální barvě, aby vynikly obrazy, tady byly i sytě žluté či modré. Pod stropem pak bylo promítáno video s kolážema Vincentových děl. Co mi tu chybělo, byly sedačky. Jinak to bylo fajn.