New York – Mezi mrakodrapy II
Přesně jak jsem si myslel – nenašel jsem čas psát sem te samý den co se vše událo, takže tyhle řádky vznikají už v Evropě. Mrzí mne to, protože s čerstvýma zážitkama se mi píše o dost lépe než když je zaspím jednou, neřku-li několikrát. Tak tedy zpátky v čase. Oproti včerejšku jsem tentokrát zamířil do Downtownu, tedy na samotný cíp Manhattanu, projel se trajektem na Staten Island a stihl jsem se i proběhnout.
Po včerejším celodenním chození jsem tentokrát obětoval tři dolary a využil metro, které mne dovezlo až k přístavu na samotném cípu poloostrova.
Trajekt na Staten Island je zadarmo a je z něj pěkný výhled na Sochu Svobody.
Na Staten Islandu jsem nic vidět nechtěl, ale jelikož byla hala plná lidí čekající na zpáteční trajekt, aby se dostali do práce (já připlul téměř prázdnou lodí) a já si říkal, že bude i lepší, když chvilku počkám, aby se trochu hnulo slunce, tak jsem se tu alespoň nasnídal. Stejně jako včera vajíčka se slaninou, jen tentokrát zabalené v tortile a s čajem. V čekací hale tu mají dvě obrovská desetitunová akvária.
Při odplouvání z Manhattnu jsem si stoupl na špatnou stranu lodi, ale při zpáteční cestě jsem si dal už pozor a tak mám pěknou fotku zblízka.
Po projížďce jsem zamířil k Brooklynskému mostu.
Zavítal jsem i na Wall Street, před Burzu a Trinity Church .
Plastiku býka jsem kupodivu nenašel na Wall Street, ale o kus vedle, na samotném začátku Broadwaye. Bylo kolem něho tolik lidí, že jsem se s ním ani pořádně nevyfotil.
Vzpurná holčička, je o pár kroků vedle byla také v obležení selfíčkářů. Ulicema tu projížděl autobus, kde lidé seděli jak v kině, divné.
Nejvíce se mi líbila věž One World Centra. Nejen, že je dominantou Dolního Manhattanu, ale také se v ní krásně zrcadlí mraky. Pomník obětěm 9/11 přímo pod ní je také velmi vkusný. Strávil jsem tu dost času snažením se o vyfocení s věží, ale tak jako s většinou místních budov, i tady byl problém s malým odstupem vzhledem k výšce a zakomponovat do toho ještě samospoušť už bylo trochu moc.
V Little Italy a z části i v China Town bylo vidět dost graffiti. Obě tyto části na sebe navazují a tak si už nejsem úplně jistý, kde co bylo. Z čínské části si pamatuji hlavně park, kde v podvečer nebyla volná snad už žádná lavička a Asiati tam buď hráli na strunné nástroje, hráli Go a nebo si jen tak povídali. Fakt jsem si na tomhle místě připadal jak v čínském městě.
Little Italy byla plná restaurací a obchodů se suvenýry. Měli tu i stylové hydranty.
Co mne v New Yorku nepřestává fascinovat, je množství vodních nádržích na střechách, které připívají k (pro mne) unikátnímu vizsuálnímu stylu tohoto města. Uprostřed Chrysler Building a na pravo Empire State. Mrakodrapy se fotí mnohem lépe z větší vzdálenosti, než když člověk dojde až k nim.
Po dojití zpátky na pokoj jsem si nebyl úplně jistý, jestli půjdu běhat a ani jsem nebyl rozhodnut jakým směrem, pak jsem ale zjistil, že nemám stativek a tak bylo o běhu i směru rozhodnuto. Místo, kde jsem ho naposled použil bylo u One World Centra a tak jsem se vydal tam. Od hotelu to bylo 3,5km. Celkově z toho bylo osm, protože jsem měl trochu problém s navigací od věže k nábřeží. Cesta k věži byla naprosto v pohodě, protože lepší orientační bod jsem si snad ani nemohl přát 🙂
S fotkama jsem pořídil i nějaké to video, obé je ze zpáteční cesty.
Jelikož jsem po doběhnutí ještě dopisoval včerejší příspěvěk, tak jsem šel spát zase až v jednu.
Aby to tu nebylo jen přísně popisné, tak na závěr ještě dvě příhody.
Ráno, v metru, ve vagóně když jsem se fotil, se mnou jedna paní zahájila konverzaci. Soudila, že jsem turista a ptala se, jestli náhodou nejedu na Ellis Island. To je ostrov, kde se registrovali všichni nově připluvší a teď je tam na toto téma muzeum. Říkala, že její předci sem přišli z Bohémie, což jsem se zeptal ještě dvakrát odkud? Jednak na Bohémii nejsem úplně zvyklý a také mi to přišlo jako dost velká náhoda. Poté co jsem řekl, že jsem taky tam odtud, tak si na mně vyzkoušela pár českých frází a dojeli jsme spolu až na zastávku South Ferry, kde jsme každý zamířili k jinému terminálu. Jo a její předci byli z Brna a má v plánu se podívat do Prahy, takže jsem zase musel kývat na to, že Praha je opravdu nádherná 🙂 Jinak ona teďka žije v Kalifornii, nicméně pochází z New Yorku a prý se to tu nedá srovnávat s tím, co tu bylo v době kdy tu žila. Alespoň tedy co se týče bezpečnosti, oba jsme se shodli, že infrastruktura tu je krapet zastaralá. Pravdou ale je, že tenhle vlak metra byl ten nejhlučnější, kterým jsem v New Yorku nakonec jel.
Druhá příhoda má také trochu českou stopu. Jdu si to takhle po ulici a najednou mne zastaví kluk, že prej mám super kalhoty. Tohle je pro mne dost nový, že vám lidi na ulici něco pochválí (hnedka první den se mi to stalo s tričkem – cool shirt man) nebo když je něco zajímá, tak se s vámi klidně dají do řeči. Kluk se mne i ptal, kde by takovéhle kalhoty sehnal, že by je chtěl taky a když jsem mu řekl, že to jsou české kalhoty, a že si nejsem moc jistej jestli zasílaj do USA, tak si alespoň do telefonu poznamenal Rejoice trousers.