Před týdnem jsem se zase po nějaké době vypravil do kina. Z široké nabídky jsem si vybral Odyseu (The Odyssey, L’odyssée), kterou promítali ve Velkém sálu Světozoru v rámci projekce pro seniory za zvýhodněnou cenu Kč 80,-. Asi i díky ceně bylo v sále celkem dost lidí, kteří, pro mne celkem překvapivě, obsadili povětšinou zadní část sedaček a tak jsem měl možnost si pěkně pohodlně sednout blíže k plátnu a nebýt tak rušen okolím.

Odysea je filmem o Jacquesi Cousteau nebo možná lépe o jeho mladším synovi Philippovi nebo možná ještě lépe o jejich vzájemném vztahu, který je silně ovlivněn mořským životem resp jejich vztahu k němu. Další dva do party – manželka a starší syn Jean-Michel, jsou spíše ve vleku událostí a jejich život nevypadá příliš vesele a právě jejich osud dělal z Jacqua ne příliš sympatickou postavu či spíše vyvažoval jeho sympatické odhodlání pro práci a poskytl tak jakousi rovnováhu, aby se z filmu nestala jen adorace na tuto významnou postavu 20.století.

Velmi pěkně  a povětšinou nenásilně je tu vyobrazen přechod v myšlení Jacqua Cousteau k realizaci, že oceány a veškerý život kolem je třeba chránit, k němuž ho “dotlačil” Philipp, kterému to došlo o několik let dříve. Oba oceán milují. Otec díky němu slušně zbohatl (zpočátku i díky ropným firmám) při natáčení filmů, nicméně jeho plány byly takové, že peněz nebylo nikdy dost a tak točil a točil, aniž by se zajímal o to, jaký to má vliv na okolní prostředí. Až ke konci si uvědomil, jak se vody za těch pár desetiletí proměnily, a že je třeba poukazovat na to, že tu život nemusí být věčně. Právě poslední půlhodinka na mne zapůsobila nejvíce.

Žádné velké hádky, žádná krev a násilí, jen pěkný film, který má co říct. Určitě těch osmdesáti kaček a dvou hodin strávených v kině nelituji.