Offa’s Dyke Path
Tímto se ještě vracím do Walesu, kde jsem měl mezi pracema čtyry dny volné. Místo toho, abych jel na otočku domů, což mi připadlo jako blbost, jsem se raději vydal pěšky na vlakové nádraží. Z Ruthinu jsem šel stejně jako jsem běhal a na kopci se napojil na Offa′s Dyke Path. Ta na své jižní polovině kopíruje historickou hranici Walesu, kterou Offa v osmém století (snad) jako první vytyčil, severní část se pak od této hranice trochu odklání. Časově to vycházelo naprosto v pohodě a tak jsem chtěl poté ještě pokračovat den nebo dva po pobřeží. Nakonec jsem to ale nestihl a skončil hnedka po dojití k moři v Prestatynu.
První fotky, ještě než jsem začal stoupat, patřily křemenáči a ruině kostela sv.Petra u Llanbedr Dyffryn Clwyd.
O kousek dál se mi o zábavu postaraly krávy, které se mne jaly pronásledovat.
Celej průvod se jich za mnou táhnul, asi si myslely, že mám krosnu plnou pamlsků či co 🙂
Pusu přes zavřenou branku na rozloučenou a vzhůru do hlavního stoupání.
Předpověď počasí nebyla dobrá a v to, že bych se vyhl dešti, jsem ani nedoufal.
U Jubilee Tower na vrcholu Moel Famau jsem se ani nezastavil, protože tam (doslova) nebylo nic k vidění. To už jsem na sobě měl pončo. První fotka je před vrcholem Moel Famau, druhá za ním.
Stará kamenná zídka byla tu dále, tu blíže cesty. Foukal dost silný vítr, ale když se za ní přikrčilo, tak bylo bezvětří. Toho jsem využil první noc, kdy jsem spal v jejím větrném stínu.
Výhled během večerního čištění zubů.
V noci i ráno jemně pršelo a tak jsem neměl problém spát a spát. Zpátky na cestě jsem byl teprve chvilku před polednem. Při pohledu zpět byla pěkně vidět Moel Famau.
Snad na každém kopci tu bývalo osídlení z doby bronzové. Na svazích Moel Arthur je stále patrné, kudy vedlo opevnění.
Jeden z vrcholků a všudepřítomný vřes a borůvčí.
Offa′s Dyke Path je na Ostrovní poměry velmi dobře značená.
Velmi jsem ocenil plachtu co jsem si vzal ssebou. V bivakovacím pytli by to byla muka. Jelikož mi pršelo každou noc a často i přes den, tak byla střížka velmi praktická. Prospal jsem překvapivě hodně času., protože jsem většinou vyrážel až kolem poledne (po dešti) a chrněl tak klidně i 13 hodin!
Kopce s jasnou cestou vystřídaly níže položené kopečky s loukama, kde už byla trasa méně zřetelná, mnohdy neviditelná. Moře vypadalo blizoučko a večer jsem už byl u něho.
Fotka ze stejného místa jako ta předešlá, jen se místo vpřed, koukám odkud jsem přišel.
U Dyserthu jsem nějakým způsobem nevědomky sešel z Offovy cesty, ale alespoň jsem viděl vodopád v Dyserthu a Památník horníkům v Melidenu. Olovo se tu těžilo od nepaměti a po této aktivitě tu zbyla třeba budova na prostředním snímku. Poslední uhelný důl tu skončil v roce 1996 a hornictví tu tím prakticky zaniklo.
Skulptura na pobřeží značí oficiální start/cíl Offa′s Dyke Path. Ta měří 177mil (cca280km) a spojuje Chepstow na jihu právě s Prestatynem, kde jsem končil já.
Z kopců jsem za deště často koukal k horizontu, kde byla nad mořem vidět modrá obloha. Právě na pobřeží bylo krásně vidět jak se vlhký oceánský vzduch mění v oblačnost.
A to je vše, dále na sever už to opravdu nešlo. Na fotce je také vidět, krom toho že jsem si konečně mohl užít sluníčka i to, jak se tu mohutně staví větrné elektrárny, které lemovaly téměř celý horizont. Na rozdíl od těch na pevné půdě, které jsou kolikrát rušivé, mi připadlo, že tyhle jsou pěkným doplňkem.