Vůbec se mi ráno ze spacáku a z pod deky nechtělo. Zima mi v noci nepřišla, ale ve flašce mám ledovou tříšť. Počkal jsem si, až sluníčko prozáří i vesnici a jdu se nasnídat.

Po té, co zblajznu omeletku, se jdu podívat trochu po okolí. Za světla to tu vypadá úplně jinak. Jednak to kde bydlím, vypadá jako klasický místní hotýlek, takže bych tam neváhal jít a také hnedka za ním je pěkný výhled na Annapurny.

Po miniprocházce byl čas opět naložit baťoh a po prašné cestě mezi poli dojít k mírně stoupající cestě ve svahu, odkud byly (opět) pěkné výhledy.

Po cestě bylo i dost Muni zdí, které se skládají z kamenů popsaných různýma nápisama.

Pod Annapurnou II. Co je co za vrcholek už je tradičně oříšek. Ptal jsem se i jedněch lidí s průvodcem a ten začal různě ukazovat, ale moc mi to nesedělo s mapou. Více pomohla paní co mi nesla snídani. Celou dobu jsem si byl tak nějam jistý, že Dvojka je tohle, jen jsem nevěděl, co je úplný vrchol. Perspektiva a úhel pohledu dělaly své.

Tady už klesám k Chulu, kde si k obědu nejdříve sedám ven, po chvíli mne, ale vítr zažene dovnitř.

Po snězení polévky, hranolků a vypití konvice přesladkého Hot Lemon, procházím kolem řady modlitebních válečků.

To už je samotná vesnice. Opět samý kámen a pěkné detaily na dřevěných dveřích nebo oknech.

O další kus dál procházím kolem kláštera. Před ním i za ním bylo po jedné opuštěné vesnici. Na procházku je to tu fajn, že se ale lidé stěhují raději do Pokhary nebo Káthmandů, se zas tak nedivím.

U Braky chytám západ slunce nad Annapurnou II a IV. Vycházím z toho, že slunce nejdéle svítí na nejvyšší vrcholky a mám tak, alespoň pro pár dalších dní, o těchto dvou jasno. V Braze jsem se chtě, původně ubytovat, ale mimo sezónu je tu k dispozici jen něco velmi připomínající kůlnu, do které dali postel. Padá sice tma, ale já se stejně raději rozhoduji pokračovat do Manangu, kam je to méně než hodinu. Tam se také ubytovávám a asi strávím dvě noce.