Prioritou číslo jedna pro můj volný den v Manangu bylo obstarání krému na opalování, což se mi povedlo hned v prvním obchůdku, prioritou číslo dvě pak sehnání čepice, což se mi povedlo tamtéž. Možná čepice nebude potřeba, ale sichr je sichr a já si tu moji zapomenul doma. Nová, pletená, stála jen 200 rupii, tedy ani ne padesát korun. Milé překvapení.

I když jsem tedy vstával později a snídal déle, tak jsem měl pořád ještě spoustu času, teprve 10hodin, a žádný plán. Šel jsem se tedy podívat po městečku a došel až na sráz, odkud byla pěkně vidět Gangapurna i s ledovcem.

Pak jsem se vydal cestou, kudy jsem sem včera za tmy přišel. Místní tu mají zálibu v hlavách, lebkách, rozích a zde tento prvek nechyběl ani na Muni zdi.

Byla tu spousta havranů, což v minulých dnech neplatilo.

Došel jsem až k branám Braky, kde jsem si pamatoval, že jsem ve skále vidě, něco jako klášter. Za světla bylo vše sice zřetelnější a i když jsem si to celé prošel, tak stále nevím co to je. Nejspíš se jedná o historickou Braka gompu a já jen minul budovy s interiérem, protože je mimo sezónu a asi byly zavřené.

A taky tu byla tahle ovce nebo koza.

Vrátil jsem se zpátky, přešel řeku z vyfotil se u jezera Gangapurna, které je pod ledovcem resp. pod stejnojmennou horou.

Takhle vypadá Manang z druhého břehu.

Původně jsem chtěl jít ještě na výhlídku nad jezerem, ale fakt začalo hodně foukat a taky se nad vrcholky objevily mraky. Místo toho jsem si tedy alespoň vyzkoušel sprint ve vyšší nadmořské výšce. Schválně jestli stihnu se vyfotit samospouští na mostě pod Annapurnou II.

Povedlo se 🙂

A další ovce nebo koza.

Manang pod Annapurnou II.

Modlitební válečky na sobě nemusí nutně mít modlitbu, hlavně že se to točí.

Vracím se do města.

K večeři si dávám, krom polévky i jačí burger, který byl celkem dost kořeněný a více než dost jsem se ho najedl.

Chtěl jsem i poslat nějáké ty pohledy, ale když jsem viděl ty schránky (a zavřenou poštu), tak jsem ani žádné lístky nekupoval. Zítra opět s krosnou.