Oproti mému původnímu línému plánu jsem, i díky vynechání Tilicha, v týdením předstihu, takže bych měl mít v závěru čas i na zacházku do Annapurna Base Camp. Na dnešek jsem měl každopádně v plánu dojít jen o dvě vesnice dál, asi tak hodina čistého času, ale jelikož obě ubytování byla (není sezóna) zavřená, tak jsem skončil až v 15km vzdáleném Kagbeni, kde strávím dvě noce. Sešel jsem dalších 1000m (jsem v 2800m) a na teplotě je to znát, v pokoji už se třeba netřesu zimou.

Před odchodem z hotelu jsem se při placení zeptal, který z vrcholů je Dhaulagiri a odpovědí mi bylo, že ten nejvyšší. Hned po vyjití z městečka to tak bylo jasné. Před lety jsem ji viděl z jiného úhlu a to takhle jehlanovitá nebyla.

Ve vesnici Chongur byly hezky malované domy. Barvy by měly odpovídat těm typickým pro Sakia. Sakia sice nevím co je, ale nejspíš se bude jednat o nějakou větev budhismu, protože vesnice byla založena sakiyským mnichem.

Některé domy zas tak pestrobarevné ale nebyly, pořád ale stály za fotku.

Tohle už je Jhong, kde jsem měl v plánu skončit. Dominantou jsou ruiny pevnosti, u které leží také klášter.

U gompy tu měli otevřené dveře a tak jsem nakoukl dovnitř. Prostor akorát tak velký aby vměstnal veliký bronzový modlící válec.

Tady už opouštím Putak.

Pohled zpátky na průsmyk, který mne včera tak potrápil. Odsaď tak náročně nevypadá…

Ani dneska nechyběl visutý mostík. Stále se mi na něm nedařila fotka a tak jsem ho přeběhl snad desetkrát. Až v druhé půli pokusů jsem si všiml skupinky Nepálců, kteří na mne pobaveně koukali a asi vůbec netušili o co se snažím, protože z jejich místa nebyl foťám vůbec vidět. Jediné co viděli bylo, že jsem přeběhl skoro celý most, pak chvilku počkal aby se přestal houpat, popošel dopředu a zas jim zmizel z výhledu.

Na západ moc detailů a barev vidět nebylo. Na obrysy a siluetky to ale stačilo.

Východ byl zase pravým opakem. Fakt pěkný, pozdněodpolední, světlo.

Kdybych si vedle tohodle šutru nepoložil baťoch, tak bych si ho asi ani nevšiml. Vypadá spíš jak keramika. A ne, domů ho fakt neberu 🙂

Jak jsem si myslel, že to dnes bude superkrátký den, tak jsem vyrazil až o půl dvanácté. Tady už jsem začínal tušit, že to před šerem asi nestihnu, zvlášť, když krajina za mnou byla tak pěkná.

Jak ale zapadlo slunce za Dhaulágiri, tak najednou začala být přitažlivější druhá strana.

Mezi Nilgiri (nalevo) a Dhaulágiri (napravo) je údolí, do kterého se pozítří vydám.

Jo a došel jsem až za tmy. Průvodce doporučoval hotel Annapurna kvůli jídlu a chvilku mi dalo, než jsem ho našel. Bez ptaní bych neuspěl. Řekli si o 500 rupek na noc, ale srazil jsem to a mých typických 100 tím, že jsem slíbil tu minimálně jednou večeřet a snídat, a když se mi tu bude líbit, tak zůstanu ještě jednu noc a jíst budu tady. Na jídle se tu vydělává nejvíc a jelikož v okolí bylo více možností ubytování, tak jsem tahal za mnohem delší stranu provazu. Měl jsem fakt hlad a tak jsem si dal standartní zeleninovou polévku, špagety a rýžový puding. Zítra už zkusím nějakou jejich specialitu.