February 17 2017

Okolo Annapuren XII

Odpočinkový den. Venku jemně zataženo. Spím až do osmi a beztak se mi nechce z postele. Nakonec vylézám jen proto, abych měl mezi snídaní a oběděm alespoň několikahodinovou pauzu.

Pohanková placka, máslo, marmeláda, jačí sýr, omeletka a Seabuthoun (to jsou místní bobule) džus. 380npr

Oběd jsem si objednal na dvanáctou a jelikož venku začalo foukat jak blázen, tak jsem nikam nešel a raději si četl. Na talíři na mne pak čekaly Zelné rolky chutně plněné bramborem, sýrem a mrkví. 450npr

Vítr neustával a tak jsem dočetl jednu knížku a začal druhou. Ta byla o prokrastinaci a odkládání věcí na později, takže jsem se zastyděl a na chvilku ven přece jenom vyrazil. Vítr naštěstí nebyl studený, ale stejně se mnou, při pořizování tohoto záběru Kagbeni, málem hodil do pole pode mnou.

Asi tu nikde nemají klasické vodovodní potrubí a tak je podél tekoucí vody vidět dost hadic. Tady jenom pár, ale na začátku městečka jich bylo asi deset.

Kagbeni jsem procházel mezi pátou a šestou, kdy zrovna zaváděli lidé dobytek zpátky domů. Dále několik fotek bez popisku. Párkrát jsem si připadal jak v kulisách nějakého filmu ze středověku.

Došel jsem až k výhledu na řeku nebo spíše na koryto řeky. Tady začíná Mustang.

Při zpáteční cestě jsem zavítal do kláštera, který upoutal červenou budovou. Možná by upoutal i ve vnitř, ale jelikož nešla elektřina, tak jsem nic neviděl, protože jsem si ssebou nevzal ani telefon ani baterku. Na chodbě šly v šeru rozeznat alespoň nějaké malby. I když jsem tedy skoro nic neviděl, tak jsem stejně neunikl zaplacení 200npr za vstupné.

Je dobré, jak si tu člověk uvědomí, že není všude normální mít kdykoli elektřinu a nebo třeba nad umyvadlem kohoutek s teplou vodou (ten jsem tady ještě neviděl). Elektřina nefunguje snad nikdy večer a snad pokaždé ji nahodí až kolem desáté. Teplou sprchu si dáte jen když si zatopíte a nebo když vám sluníčko ohřeje nádrž na střeše.

Tady jsem čekal asi minutu než projde stádo ovcí nebo koz. Stál jsem za rohem vpravo, co není na fotce vidět, takže jsem neviděl kolik jich celkem bude. Když už to vypadalo, že šla poslední, tak se objevily další. Div jsem z toho neusnul 🙂

Zítra mne čeká ne úplně rovinatý přesun do Jomsomu. Jelikož tu prý obvykle začne foukat kolem desáté, tak už žádné vyvalování v posteli.


Posted 17. February, 2017 by jenda in category Uncategorized