Snídani jsem měl objednanou na půl osmou a s krosnou vyrazil asi o hoďku později. U Panglingu přešel přes most a započal stoupání. Kdybych byl pokračoval po prašné silnici, byl bych v Jomsomu asi za dvě hodiny, takhle z toho byl celodenní výlet. Už ve stoupání k Phalyuku je mi teplo a to je teprve začátek.

Vesnice samotná je pěkná a já si nejvíce užívám chladné úseky pod domy, kdy se jde jakoby tunelem. Sice šero, ale okolní zdi pěkně chladí. V dalším úseku si připadám jak v Maroku. Suchá krajina, teplo a žádný stín.

Konečně se dostávám na vrchol průsmyku Batase Bhanjyang (3435m), který se dá do češtiny přeložit jako Větrný a svému jménu nedělá ostudu. Ač jsem zpocený, hnedka vybaluju bundu.

Je tu pěkně vidět zpátky ke Kagbeni i k průsmyku Thorung La.

Nilgiri i Dhaulágiri by byly lépe viditelné o pár hodin dříve, teď výhledu škodí slunce proti a s ním související opar.
Pěkně tady vychladávám a i celý další sestup až do Jomsomu je po návětrné straně, takže bundu už nesundám. Do města to nebylo moc daleko, ale postup silně zpomaluje terén, kdy je (ne)cesta tvořena drolivím kamením, takže sestup je celkem namáhavý, poletující prach a jemný písek také nepomáhají.

Do Jomsomu přicházím pěkně vyfoukanej už před pátou a dávám se do hledání hotelu. Asi díky letišti, které využívají Indové k návštěvě Muktinath a odkud jsou odlety kvůli větru dost nepravidelné (klidně se čeká  dní), jsou ceny za noc o dost vyšší, než na co jsem zvyklý. To nejlevnější ubytování je v hotelu Cold desert za 500 rupií a tam také zůstávám. Zítra kratší přesun do Marphy. Ta je po cestě kousek, ale já zase půjdu zacházkou, takže to alespoň na čtyry hoďky bude. Na závěr tři tabulky z Jomsomu:

Konflikt není řešení.

Tento historický dřevěný most už je velmi slabý. Takže, pouze  jedna motorka v daný čas, jedna mula a nebo kůň v daný čas & 5 lidí v daný čas. Děkujeme za spolupráci.

Tento hotel nevyužívá dětskou práci. (Takovouhle cedulku tu má snad každý hotel. Nikdy dřív jsem ji neviděl. Možná to je důležité pro indické poutníky)