February 19 2017

Okolo Annapuren XIV

Teda probudil jsem se trochu později, otázka je, jak moc to vadí. Na jednu stranu nebylo kam spěchat (do cíle jsem dorazil před čtvrtou) na druhou je tu jistota fučáku někdy od jedenácté a také viditelnost se postupně s časem snižuje. Asi by se tedy vyplatilo vyrážet brzy, ale při takto krátkých dnech je motivace těžší. Zítra to bude asi podobné. Sice by to mělo být delší, ale nic se nestane, když to utnu dřív.

Už jsem si několikrát říkal, že ta vrstva dřeva na střeše proti dešti moc platná nebude a jako izolace proti teplu od sluníčka by byla kontraproduktivní.

Dnes jsem se konečně ujistil, že střecha slouží jen jako sušárna. Tomu se říká důvěra v suché období 🙂

Vyfotil jsem si několikery dveře. Tyto slouží ke vstupu na pole, které je proti větru chráněno alespoň nízkou zídkou.

Dhaulágiri byla už od dopoledne trochu schovaná pod mráčkem a po poledni už zmizela úplně.

Po cestě, po které jsem šel, projela jen velmi zřídka motorka, cokoli dvoustopého by tu nemělo šanci.

Vyprahlou krajinu alespoň trochu vybarvuje jezero Dhumba, které je prý družstevní, patřící lidem ve vesnici.

I když foukalo, tak tamhle ty mraky držely jak přibyté a ani se nehly. Za mnou zůstávala povětšinou modrá obloha, i když i ta pomalu mizela pod vlivem oblačnosti přicházející ze strany.

Výhodou traverzu v příkré skále bylo závětří. Alespoň na chvíli jsem si od hukotu odpočinul. Pode mnou už jsou vidět zelená políčka Marphy.

Ještě ale než jsem překročil řeku, vedla mne cesta skrz Tibetský uprchlický tábor. Maj to tu takhle i označené cedulí. Zítra budu kolem procházet zase. Byla tu možnost ubytování, ale v budově nikdo nebyl a místo nepůsobilo tak pěkně, abych projevil více aktivity. Na jedné straně byl vidět plot, ale jinak naprosto volně přístupné. Po nějakých 60ti či kolika letech se ani nelze divit. I ta cedule bude spíš takové politické gesto upozorňující na Tibet než cokoli jiného.

Po přejití řeky jsem se ubytoval v prvním hotelu u cesty a po jídle vyrazil do deset minut vzdálené Marphy. Ta je známa bílýma fasádama a klášterem, který drží povětšinou stejnou barevnou linii.

Klášter je trochu nad městečkem a byl odtud vidět třeba i takovýto domek ve stěně. Jak tam dopravili okna a dveře, o lidech nemluvě, nemám tušení. I nad ním ještě kus svahu byl.

Detail výzdoby jednoho z oken kláštera, který vypadal, že je volně přístupný. Mne teda alespoň nikdo nevyháněl, i když jsem si trochu připadal, že bych tam být neměl. Klukům zrovna začínala hodina takového toho jejich modlení, takže se nejdříve kolem mne prohnala skupinka a pak už jsem slyšel jen ty jejich jakoby zpěvy.

Ani tady na mne pošta neudělala dobrý dojem, takže stále není důvod shánět pohledy, které ale asi budou ještě horší než ty schránky.

V úzkých bílých uličkách jsem se i vyfotil a trochu zvažuji, jestli se sem nepodívám ještě zítra, za lepšího světla. Zatažený večer přece jenom není to nejlepší.

K večeři jsem měl jako předkrm hranolky a hlavní chod patřil zeleninovému MoMu.

Oblast Marphy je v Nepálu známa pro svá jablka. Odpoledne jsem si tak objednal sklenici cideru a večer měl jako zákusek smažená jablka. Mňamka.


Posted 19. February, 2017 by jenda in category Uncategorized