Včera jsem tu psal o tom, jak lidé, neboje se deště, suší na střechách dříví a dnes od jedné hodiny prší. Žádný velký slejvák to není, spíš takový ten vytrvalý “zahrádkářský” deštík. Paní u které spím láteřila, že manžel zrovna včera dal medicínu (postříkal) na stromy a teď si to bude moci zopakovat.

Nejenom, že jsem brzy skončil, ale i začátek byl trochu posunutý a já tak vyšel až o půl desáté. Hory byly v mracích už od samého začátku a tak jsem fotil jiné věci. Třeba rozkvetlé stromy.

Nebo oráče.

A taky jehňátka. Že by tu už bylo jaro?

Tomu by odpovídalo i velké prádlo.

Ale nějakou tu krajinku dneska taky mám. Na pískovém hřebeni je vesnice Chimang, kterou jsem nedlouho předtím prošel a nad kterou, kdyby tam nebyl mrak, by nejspíše bývala byla vidět Nilgiri.

Někdy kolem jedné jsem dorazil do Tukuche, vybral si místo na oběd a začalo mžít. Po polévce, kde byla jen trocha tekutiny a jinak to byla kopa zeleniny a nudlí čnící se nad misku, jsem si dal ještě Apple crumble, a když i po té pršelo spíš ještě více, rozhodl jsem se tu zůstat. K večeři jsem si objednal to samé co k obědu, protože jsem se toho fakt najedl a ještě k tomu přidal hranolky, takže jsem málem praskl. Teď je půl desátý a před chvílí přestalo pršet. Doufám, že zítra nebude moc bahna a také, že se pročistí vzduch a zlepší se výhledy na vrcholky.