Asi prozatím nejdelší den, na nohou 12 hodin. Dopoledne krásně jasno, takže velká kupa fotek z Poon Hillu, odpoledne v mlze a v rododendrovém lese. Po celý den samé schody. Následuje asi 30 fotek hor a lesa.

Ve čtvrt na šest jsem vyrazil z hotelu směr Poon Hill. Hned venku potěšila hvězdná obloha bez mráčku. Postupoval jsem celkem v slušném tempu a dokonce i bez přestávek. Několik lidí jsem ve stoupání předešel a ti mne na odplatu oslnili silnejma čelovkama. Já světlo použil jen na pár místech. Na vrchol jsem dorazil v šest a do první desítky příchozích jsem se o fous nevešel. Jako první jsem si vyfotil Dhaulágiri s Tukuche.

Následovala Annapurna, Annapurna Jih a Hiun Chuli.

První dnešní společná fotka s Dhaulágiri.

V sedum už hrálo slunce prim. Úplně vlevo Nilgiri, napravo pak Machhapuchre.

Sluncem zalitá Dhaulágiri a lidé na Poon Hillu. Myslím, že nás tu bylo tak padesát a to není sezóna.

Detail dvou Annapuren.

Rozhodl jsem se přejít do klidu na vedlejší kopec a cestou cvakl další Dhaulágiri. Vrcholek úplně vlevo patří Gurja Peaku. Mezi ním a hlavním vrcholem je Dhaulagiri IV, V, III a II.

V klidu v trávě před Dhaulágiri.

Nic nic nic, pak Gurja a pět Dhaulágirí.

Pon Hill s vyhlídkovou věží před Nilgirí, Annapurnama, Hiun Chuli a Machhapuchre.

V devět už na Poon Hillu bylo jen pět lidí a tak jsem se tam vrátil. U vlaječek byla spousta místa a člověk se mohl válet po zemi, aniž by přitanoval pozornost.

Po Annapurnách následovaly Dhaulágiri. Já vím, je to trochu na jedno brdo 🙂

Slunce už začalo vykreslovat jižní svahy Annapuren.

Detail Annapurny i s krásným hřbetem.

Machhapuchhre a za ní další z Annapuren, asi dvojka.

Popisek asi zbytečný, ale přesto – já a Annapurna.

Už bez komentáře…

Annapurny dnes již téměř naposled.

Před odchodem z Pon Hillu ještě 2x Dhaulágiri…

A na úplný závěr Annapurna. Shrnutí. Vůbec nelituji brzkého vstávání; před lidma se dalo utéct; vstupné na kopec je sice zvláštní, ale v přepočtu za deset kaček; lepší počasí jsem si snad nemohl přát; strávil jsem tu málem pět hodin, to asi hovoří za vše.

Schody na Poon Hill a zpátky, byly jen úvod, další následovaly ve výstupu k Deurali a vlastně po celý zbytek dne.

Ještě jedna Dhaulárii, ale není skoro vidět 🙂 Po poledni se počasí změnilo a bylo po výhledech. Z vrchu Deurali je prý prakticky stejný výhled jako z Poon Hillu, což ovšem nemůžu potvrdit.

Konečně na vršku, teď to nějakou chvíli bude nahoru dolů.

V rododendronovém (strašné slovo) lese.

O kousek dál se přes kopec valily mraky.

Tohle už je normální mlha v dlouhém sestupu.

A to už spěhám vstříc poslednímu stoupání, ve kterém dokonce předejdu dva nosiče (ti ale nesou každý po dvou krosnách), abych do Tadapani dorazil za světla. Ve Fishtail View Top Lodge se nacpávám k prasknutí a teď si jdu lehnout. Čistý výškový rozdíl mezi  Ghorepani a Tadapani je -200m, ale nastoupal jsem se až až.