Ranní předpověď počasí na dnešek pro Annapurna Base Camp (ABC), byla oproti té včerejší vylepšena ze sněhových přeháněk na celodenní slunečno, takže ještě než jsem vylezl z postele, tak jsem měl dobrou náladu.

Posnídal jsem španělskou omeletu a hned po té, někdy kolem půl osmé vyrazil. Už po chvilce se mi naskytl zpětný pohled na Deurali. Spal jsem v té nejbližší budově, která se pořádně nevešla do záběru. I další budovy jsou hotely, poslední vesnicí byla Sinuwa, kde jsem včera obědval.

Toto už je pohled vpřed, směrem k Machhapuchhre Base Camp (MBC), kde jsem měl naplánovanou pauzu na polévku.

Úsek mezi Deurali a MBC je náchylný k lavinám, které se spouštějí když je rozehřeje sluníčko. I to byl důvod, proč jsem vyrazil bez většího otálení. Přes včerejší sněžení jsem se ale ráno dověděl, že riziko je malé, nicméně mi bylo i řečeno ať jdu po východní trase. Podle mého průvodce by měla být teoreticky mimo dosah lavin. U varovné cedulky se tedy stáčím do prava.

Přes říčku na druhou stranu údolí. Všude sníh, ale cesta je vyšlapaná.

Odsud by právě měly přepadávat laviny uvolněné kolem Hiun Chuli. Na druhé straně říčky se cítím bezpečně i proto, že se slunce zatím neukázalo.

Modrá obloha dole v údolí ale dává stále naději na pěkný den.

MBC sice na dohled, ale ještě to k němu kousek je. Jak už tu pár lidí prošlo, tak krátká strmější stoupání začínají být kluzká. Pokud se vykročí mimo cestu, tak je sněhu nad kotníky.

V očekávání studeného větru jsem ráno oblékl jak thermo triko tak i podvlíkačky a do MBC jsem přišel celkem spocenej, to už jsem měl sundané rukavice a šátek. Po polévce šlo tedy triko do baťohu a pak jsem se vydal na poslední úsek. Koukaje na mraky přicházející nyní z údolí jsem doufal alespoň v pěkný podvečer. MBC jsem opustil krátce před tím, než tam mraky dopluly.

Před špatným počasím se mi dařilo unikat a vítr naštěstí nebyl. Viditelnost nicméně také ne. Přede mnou již budovy ABC, které jsem měl dlouho za kameny. Při sundavání trika jsem totiž také vyměnil brýle za sluneční, se kterýma vypadá realita trochu jinak. Kontrastnější a neostřejší.

V jednu hodinu konečně docházím k cedulím označujícím ABC. Z Deurali tedy asi pět a půl hodiny, s pauzou na polévku. Myslím, že tabulkový čas je někde kolem čtyř hodin. Vemu-li v potaz i pauzy na focení a sněhové podmínky, tak to bylo jen trochu pomalé. O půl jedné se začal snášet jemný sníh v menším množství, takže podobný průběh jako včera.

V prvním hotelu mi nabídli jen sdílený pokoj a tak jsem popošel pár kroků a zakotvil v Paradise Lodge. Za pár minut už se slušně rozsněžilo, takže jsem to stihl tak akorát. Vzhledem k počasí bych se asi usmívat neměl, ale já byl rád, že už jsem nahoře a mám zaručenou střechu nad hlavou v soukromí.

Jak sněžilo a sněžilo, tak se mi úsměv trochu vytrácel. Takovýhle “výhled” jsem měl ze zadního okna pokoje ve dvě odpoledne a stále připadávalo. I kdyby zítra bylo jasno, tak pohyb po okolí žádný med nebude. Odpoledne je slyšet i několik lavin, které se pod tíhou sněhu utrhly. Všude bílo, viditelnost prakticky žádná. Dost možná tu zůstanu ještě jednu noc. Kdyby bylo zítra hezky, tak by bylo jednak co fotit a taky by nebylo úplně nejbezpečnější přecházet do Deurali, protože bych ABC určitě neopouštěl brzy ráno. Kdyby bylo hnusně, tak by mi zas bylo líto odejít bez fotky. Varianta pro jednu noc je jen hezké brzké ráno a pak zataženo.
A takhle to vypadalo ze zápraží mého pokoje než jsem šel spát. Už sice nesněžilo, ale když jsem chtěl popojít trochu dopředu a šlápl do čerstvého sněhu, tak se mi noha zabořila až do půly lýtka. Jsem zvědav, kdo první prošlápne cesty. Já to určitě nebudu 🙂

A ještě fotka poté, co přestalo sněžit.