Celý den strávený v ABC nebo chcete-li Annapurna Sanctuary. Ráno krásně bez jediného mráčku a celé dopoledne bylo fajnově. Pak se začalo mračit a někdy od třetí sněží. Jsem rád, že jsem tu tu extra jednu noc zůstal.

Začnu fotkou okna, aby bylo zhruba vidět, kolik za včerejší odpoledne přibylo sněhu.

A teď už k ránu. Rozhodně jsem nebyl první na nohou, takže cesta na malou vyhlídku hnedka za táborem už byla prošláplá. Krásný výhled na Annapurnu Jih i na samotnou Annapurnu. Takovému tomu ježku mezi nima se říká Pět vrcholků (Five peaks).

Na Annapurnu už sice svítilo, ale vyhlídka byla stále ve stínu, takže dost zima. Než slunce vyleze zpoza Machhapuchhre, tak jsem se šel nasnídat.

A to už jsem zpátky. Annapurna v plném světle.

Portrét s 10.nejvyšším vrcholem Země nesmí chybět.

Vrtulník s turisty jakoby nalétávající na Annapurnu III. Lidé vylezli, udělali si pár fotek na sněhu a za půl hoďky letěli zpátky.

Takto vypadá celý komplex Annapurna Base Camp.

Z vyhlídky se vydávám dolů, pod chaty, abych se vyfotil ještě jednou s cedulí, tentokrát za pěkného počasí.

Turisté se zrovna vracejí, takže takhle ne. Ještě jednou. Hotovo.

Kvůli napadanému sněhu se moc invenčně chodit nedá a tak se po vyšlapané cestě opět vracím zpátky k vyhlídce.

Cestou jsem se vysvlíkl, protože na slunci je fakt teplo. Od jihu už ale přicházejí mraky.

Machhapuchhre odtud nemá ten svůj tvar, pro který se jí přezdívá Rybí ocas.

Párek Němců tu sice postavil sněhuláka, ale fakt bylo teplo. Úplně vlevo je vrcholek Gandharwa Chuli.

Mraky pokročily, takže výhled na Machhapuchhre je fuč a bylo třeba se opět navléct.

Nejdéle vzdorovala Annapurna. Hiun Chuli s Annapurnou Jih už delší dobu vidět nebyly.

Začal jsem oknem, skončím oknem. Takto vypadala okna zvenku chvíli před tím, než se zase rozsněžilo.

Zítra dolů. Bude to asi dlouhý den, protože plánuji vyrazit brzy a dojít až do Sinuwy. Ta je téměř o dva tisíce metrů níže, takže by to mělo jít jako po másle. Obzvlášť počáteční sešup lo sněhu do Machhupachhre Base Camp 🙂