Jako předkrm jsem si dal kuchyňské dveře.

Vyzkoušel jsem si na nich chemické odstraňování starého nátěru, moc nadšený jsem z toho ale nebyl.

Natírám lesklou slonovou kostí.

Druhou stranu dveří beru kovovým kartáčem. Je to lepší (a levnější) než chemie, ale pro kredenc použiji raději šmirgr.

Na natírání druhé strany dveří nejsem sám. S dveřmi celkově spokojenost, je čas jít na kredenc.

Kredenc – původní stav

Nejhorší je místo používané k otvírání spodních dvířek.

Šuplíkům omlazující kůra také prospěje.

Skříňovou část si přesouvám do stodoly. Tři fáze – původní stav, obroušeno a s finálním nátěrem.

Ruším zámek, tmelím otvor který po něm zbyl a po přetření místo něj namontuji úchytku.

Uprostřed šuplík v původním stavu, po krajích dva již obroušené. Jak vidno, tak až na dřevo jsem nešel.

Samotnou kredenc dělám na dvakrát. Rozdíl je vidět, ale naštěstí jen v tom, že je to jaksi čistější.

Obroušená dvířka vlevo a jejich konečná podoba vpravo. Stejně jako u skříně, i tady jsem vyrušil zámek a přidělal úchytky. Teď už se pro otevírání nemusí ohmatávat dřevo, což snad prodlouží jejich svěžest 🙂

Pro sjednocení stylu bylo třeba vyměnit i úchytky u šuplíků.

A výsledek vypadá takto. A jak tu píši u takovýchto věcí snad pokaždé – uvidíme jak to bude vypadat za rok 🙂