Jedna z mých oblíbených pozic v Mastech je sezení na gauči s nohama na židli. Než barák ovládla Anežka, tak jsem si takhle pěkně hověl a všiml si, že jsou špinavější, než by se mi líbilo. Jak jsem se dozvěděl, tak problém se špínou na místních dřevěných věcech je, že se drží na místě, kde už je sedřený lak nebo barva. Dává to smysl, protože to jsou nejvíce ohmatávaná místa, ale i tak jsem doufal, že u židlí to tak nebude a pár minut drbání problém vyřeší.

Jak jsem tak myl židle na zápraží, tak jsem si všiml, že i lavička by snesla nějaké to omlazení a tak jsem odšrouboval čtyry sedací laťky a dal se do toho. V garáži mi mezitím schnula první židlová verze, která byla pouze nalakovaná.

Nevyřešilo. Zkušební židle sice prokoukla, ale tmavá místa byla nahrazena světlýma, takže to moc extra nevypadalo. Sedřený lak se mi tedy postaral o zábavu na dalších pár dní. Aby to nebylo úplně jednoduché, tak židli nestačilo jen natřít lakem který byl v garáži, ale proces si vyžádal i výjezd pro plechovku lazury v barvě pinie. Židli jsem si do obchodu nebral a barvu usoudil podle staré plechovky, kdybych ji nenašel, tak by se mi lazura zdála moc žlutá. Ve finále židle jsou trochu žlutější, ale sladit starý nátěr s novým je vždy problém a obrušovat celou židli jsem fakt nechtěl, protože by to mohlo skončit nehezky a to jak vizuálně tak i pracovně. Přece jenom jsem chtěl zachovat původní ráz, aby to ve finále vypadalo, že jsou opravdu jen omyté.

Umytá, původní, hotová. Původní, umytá, hotová (bez nohou).

V obchodě jsem kromě lazury vzal i čistič na koberce a říkal si, jak sedáky prokouknou, rozdíl ale byl jen stěží patrný. To znamená jen jednu věc – ruce a nohy máme mnohem špinavější než kalhoty 🙂 Celý proces nakonec zabral pět dní. Zčásti kvůli mému pomalému tempu, ale hlavně kvůli rozfázování. Kdybych dělal všechny židle najednou, tak by bylo hotovo za tři. To, že v týdnu dost pršelo a nátěry schnuly pomaleji také mělo vliv. První židle na sobě měla lak, pak dvě (nohy) až tři (vrchní část) vrstvy lazury a opět lak. Druhá a třetí to samé, jen bez prvotního laku a poslední, čtvrtá, jen dvě vrstvy lazury a lak. Lazura chytala mnohem lépe na holé dřevo než na nalakované části, takže židle rozhodně nevypadají jako nové a mým cílem se stalo, aby nikdo nepoznal na první pohled, že je něco jinak. Poslední židli už moc zuřivě tekutým pískem  nedrhl, abych právě uchránil co nejvíce laku, ale při natírání jsem zjistil, že na ni zbylo i nejvíce tmavších fleků. Vrchní lak jsem nanášel jen pro pocit, aby bylo všechno dřevo na dotek stejné. V garáži byl jen polomat, lesk by možná byl býval lepší. V budoucnu uvidím, jestli jsem ho neměl nanést ve dvou vrstvách.