Po pár týdnech jsem se v pátek opět přesunul do jihozápadního cípu Anglie. Počasí tu je stejně mizerné jako u Severního moře. Vítr sice není tak studený, ale zato tu častěji mží. Prý to tu tak bude až do jara…

Jak je vidět na grafu (zelená – Falmouth, červená – Clacton), tak je tu krapet víc kopečků než kolem Clactonu, kde jsem byl poslední tři týdny. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem během cesty sem moc nejedl a nepil anebo prostým odvyknutím, ale převýšení mi dělalo při prvním ranním výběhu docela problémy. Průměrnou tepovku jsem měl o deset větší než normálně, další dny se to naštěstí vrátilo do normálu.

V pondělí tu byl zatím nejparádnější den. Nefoukalo a obloha se vyjasnila. Živější počasí posledních dnů bylo znát pouze na vlnách a na vyvržených řasách na pláži. Teplota (ve stínu) byla sice jen deset stupňů, ale já vodě neodolal. Měsíc pauzy byl znát a osmělování trvalo dost dlouho. Nakonec jsem vydržel a dvacet minut si stylem “Paní radová” zaplaval. Hlava mi s vodou přišla do kontaktu jen dvakrát a to když jsem chytnul větší vlnu. Velikost vlny se odvíjí od tvaru dna, takže obě dvě vlny mne zasáhly jen v pásové hloubce, kde bylo dno nejstrmnější. Do větší hloubky, kde vlny nebyly, jsem se tentokrát radši neodvažoval.

Když jsem vylejzal, tak se zrovna objevily nějaký dvě holky a jedna z nich vlezla do vody jakoby nic, druhá byla o dost váhavější. Kdy do vody vlezu zase já nevím. Podle předpovědi už žádný tak pěkný den v nadcházejícím týdnu nebude a tak jestli se tak stane, tak na to budu potřebovat dost sebemotivace.

Jak jsem vylezl celej zmrzlej tak jsem byl rád za triko s dlouhým rukávem, ještě že bylo to sluníčko. Krom předlouhého vlezu do vody mne zdrželo i následné focení, takže jsem ve finále nestihl zahřívací sprchu a po celý zbytek jsem pak byl tak nějak zmrzlej. Odpoledne jsem se byl ještě proběhnout a ani to moc nepomohlo.

Dneska se to s pondělkem nedá vůbec srovnávat. Jemně mží a do toho dost fouká. Inspiroval jsem se tedy kocourem a nic nedělal. Zítra by naštěstí mělo být líp.