Snídám, pozorujíc přícházející ovce a pak vyrážím na protější svah, kde se pasou skotské krávy, směr Hope.

Hope vypadá jako pěkná vesnička, nic moc tam ale není.

Snad tedy až na první domek ve vesnici s pěknou květenou.

Zde už je Bigbury on Sea, ke kterému mne doufám přiblíží převozník. Jinak mne čeká více jak 10km zacházka.

Převoz naštěstí a kvůli odlivu plujeme po Avonu asi deset minut tak jak se vine koryto. Další řeka bude brodící a převozník tvrdí, že tak po kolena vody. Při vylodění dává tip, že se nemusím šplhat na útes a díky nízké hladině, mohu jít po pláži. Tip dobrý, pláž zajímavá.

Po delší pauze v Bigbury s výhledem na pláž Challaborough se vydávám dál. Není kam spěchat, protože přede mnou je brzda v podobě řeky Erme, kde budu muset čekat na odliv a ten příští, za denního světla, bude zítra po poledni. Sem zatím přichází příliv a ostrůvek v zátoce ztratil písečnou pláž, která ho spojovala s Bigbury.

Večer potkávám jen jednoho chlápka s dekou, který mne zdraví francouzským sava. Myslím si, že jde někam hodně nalehko bivakovat, ale pak ho vidím modlit se k západu na obrovském útesu.

Nikde nenacházím hezké místo na noc a dopoledne a postupně tak dojdu až k samotnému brodu. Moc optimisticky to teď nevypadá. Po kolena vody? Uvidíme při odlivu. Uvažuji, že bych zkusil noční po jedné hodině, ale zatahuje se a Měsíc by mi na cestu asi moc neposvítil a i ta myšlenka vstávat po půlnoci, brodit se a pak jít zase spát, není moc příjemná. Vybírám místo na louce necelý kilometr od brodu a poprvé stavím stan. Už je tma a tak jsem rád za každý drobek paměti jak se tenhle stan staví. Jde to kupodivu dobře. Je tu nějaká šance deště od brzkého rána po celý příští den a tak na to čekání chci mít přístřešek. Odliv je ve dvě, já začnu sondovat někdy po poledni.

Neměl jsem v plánu vstávat nějak brzo, ale před sedmou začaly bečet ovce a tak jsem si zas až tolik nepřispal. V noci se stočil vítr, takže z mého závětrného plácku je teď návětří. Rychle snídám, balím, nafouknutou karimatku mám zatíženou lahví s vodou, ale i tak ji vítr zvedne a už letí jak perský koberec dolů z útesů. Naštěstí se zachytila o křoví a tak mi stačí sejít jen pár desítek metrů a rychle ji zabalit. To bylo o fous. Je čas jít.

První domek je u pláže Lanacombe. Až na jednoho surfaře začátečníka tu nikdo není. Prvního běžce potkávám až za další půlhodinu.

Prawle Point, nejjižnější místo v Devonu. Tady už se ukazují první turisté.

Za Prawle Pointem najednou mizí mraky a je slunečno. Pěkný úsek. Skály, pláže, rozkvetlé kytky. Vzadu už je vidět Salcombe.

Dokonce i plachetničky se objevily. Chtěl jsem si dát voraz na pláži, ale kvůli větru tam spíše mromrzávám. Jsem trochu nervózní, kdy jede poslední převozník, a tak nechávám dlouhou pauzu raději až na Salcombe.

Převozník měl plno tak prý za pět minut.

Opravdu kmitá sem a tam, takže za chvíli pluju.

V Salcombe je spousta obchůdků jak galerie, umělecké předměty, speciálka na gin, rybářské potřeby a nakonec se mi daří najít i potraviny. S proviantem si jdu na nábřeží a sleduji dění na řece.

Pauza byla vydatná, a tak se na další cestu vydávám až v podvečer. Přestalo foukat.

Je fakt pěkný večer. Štěbetaj ptáci, kolem jehňata…

…za mnou vychází Měsíc…

…a přede mnou zapadá Slunce. Fakt pěkný závěr pěkného dne, jehož ráno nevypadalo vůbec dobře.

Vstávám ve čtvrt na sedum a krom pána, který tu dělá chodecká kolečka kolem hradu, je tu stále mrtvo. Po snídani se jdu podívat pookolí respektive přes cestu.

K hradu je plynule přistaven kostel Sv.Petroxe a u něj je hezky rozkvetlý hřbitov.

Je tu pěkný výhled na Kingswear a tentokrát i sluncem osvícený Dartmouth.

Pak ještě na záchody, které jsou schovány za klasickou telefonní budkou…

…a zpátky k přístřešku, kde jsem nechal bágl.

Je čas vyrazit. Byla to tu klidná noc.

Dnešní cíl – maják na vzdáleném útesu.

Cestou dokonce překvapuji srnce. Vypadá to, že tu ještě žádný pejskař nešel.

Pláž u devonského Blackpoolu. Cesta se jí vyhýbá, asi i proto, že vypadá jako placená. Takovou jsem v Anglii zatím neviděl.

Měl jsem tu už krávy? Fouká, a i proto asi zůstavají u země a ani se nenamáhají vstát.

Pláž u Strete. Dále je to po rovince. Od moře mne dělí pláž a násyp se silnicí a stejně se mi na brýlích začíná tvořit vrstvička z mořského aerosolu, který na mne žene vítr.

Další za Torcross. To už nejdu vedle silnice, ale po normální pěšině.

Maják se blíží a já přes zanášející se brýle už téměř nevidím proti sluníčku nebo na lesknoucí se displej.

V jedné části Hallsands jsem si opět dal smaženou rybu s hranolkama a v druhé dostaly kalhoty čistý zásah vlnou při stoupání po schodech.

Maják už je co by jen kamenem dohodil.

Čas vyčistit si brýle…

…podívat se zpět…

…a konečně dojít k cíli. Akorát v době, kdy budovy pod ním začaly mizet ve stínu vrhaným skaliskem nad ním.

Jmenuje se to tu Start Point a maják je automatizován od roku 1993, takže hlídače v okně asi nezahlédnu. Auto tu zaparkované ale je.

Obcházím výběžek abych se dostal z jeho východní, návětrné, strany a tábořiště rozkládám ještě před západem slunce poblíž Peartree Cove. Pochybuji, že tu ještě někdo půjde a i ráno si budu moci asi přispat.

Probudil jsem se svěží a po snídani i plný síly a tak jsem byl za chvíli v Brixhamu. Při ohlédnutí zpět byla vidět i pláž, u které jsem spal.

Brixham je pěkné rybářské městečko a takhle po ránu i příjemně klidné.

Na okraji mají ruiny pevnosti z doby kdy se báli invaze Napoleona. Připadá mi, že opevnění tu jsou dvojího typu. Kamenná z napoleonských dob a betonová z hitlerovských.

A pak je to opět z útesu na útes, dnes oživeno silným větrem.

Před Kingswear se dlouho šlo lesem, který příjemně odstínil vítr a na jednom z cípů byly pro změnu zbytky opevnění právě ze 2.světové. Po kolejníčkách dopravovaly střely z prudkého svahu do protiletadlových děl.

Při scházení k přívozu v Kingswear mám výhled i na mé budoucí nocoviště – hrad Dartmouth, na pravé straně zátoky. To v tuto chvíli ale nevím a soustředímse jen na to, abych došel dolů.

Na druhé straně si kupuji fish&chips, které si donáším na  břeh řeky Dart a konzumuji je s výhledem na Kingswear. Po večeři a odpočinku je mi hnedka lépe.

Vydávám se dále s nadějí, že na spaní najdu místo v závětří, vítr má totiž ještě sílit. Ještě v Dartmouthu míjím pevnost Bayard, na pozadí opět Kingswear.

Samotný hrad (spíše zřícenina) Dartmouth je od posledního baráčku vzdálen asi půlkilometr. Hlavně je tu ale pěkný přístřešek, jehož stěny by mne hezky ochránily před větrem a poměrně mrtvo. Čekám tu skoro dvě hodiny, a když se setmí a je velmi pravděpodobné, že už se nikdo neukáže, rozbaluji karimatku a prakticky hned usínám. Takovýto jsem měl výhled z okna, když ještě bylo světlo. 

Zdá se, že přes noc moc nezafungovala regenerace a už od rána mi dělá chůze problém. Po snídani se to naštěstí zlepšuje, ale stejně se rozejdu až kolem poledne. To už jsem do sebe nalil i litr džusu, protože jsem toho od večera mnoho nenapil. První fotka je až ze St.Marychurch což už je víceméně část Torquay. Právě sjížděla lanovka z města na pláž.

V zátoce tu kotví tři výletní lodě. Tipl bych si, že kvůli kovidu už tu nějakej ten měsíc jsou, v noci jsou ale i beztak naplno rozsvícené.

Domky v Torquay. Z dnešního úseku jsem měl trochu obavy, že půjdu celý den městem. Tím jak cesta vede po pobřeží, které je hodně útesové, tak se ji dlouho dařilo zástavbě vyhýbat a ani v centru to nakonec nebylo tak špatné. O víkendu tu jsou asi zástupy, pátek byl ale klidný.

Ani jsem nevěděl, že tenhle záliv je nazýván Anglickou riviérou a je takto zapsán i v Unesco.

Toto už je Paignton, který na Torquay navazuje. Připadlo mi, že Torquay je pro vyšší třídu a Paignton pro normální lidi. Pláž, plážové chatky, dětská hřiště, malý lunapark a hlavně kohoutková  voda k natočení do lahve ze stojanů podél chodníku.

Ani Anglická riviéra se nevyhnula mobilním domům, naštěstí ale jen v decentní míře.

Pláž v Broadsands. Původně jsem chtěl spát kousek za ní, poblíž golfového hřiště, kde byl nakonec všude les, ve kterém jsem marně hledal místo pro karimatku. Jak jsem byl rozejitej tak jsem došel skoro až do Brixhamu.  Tma už je asi hodinu a tak jsem za místo vděčen, dokonce je i v částečném závětří.

Po probuzení to mám k řece Otter jen kousek. Na druhém břehu se nalézá Budleigh Salterton kde snídám.

Po dojití do Exmouthu se nechávám převést na písečný poloostrov, po kterém se přesouvám ke značené Pobřežní cestě. Podle mapy měl být převoz do Starcrossu, ale tohle vypadá na zajímavější variantu. Já jsem hlavně rád, že nějaký převoz fungoval a já nemusel voli vlakovou variantu přes více jak 10km vzdálený Exeter.

Po zataženém dopoledni si tu dávám delší pauzu. Krapet více tu fouká, ale výhled na Exmouth je pěkný.

Podél dun dojdu po pláži do Dawlish Warren, odkud cesta vede podél tratě.

Je to trasa Cornwall – Londýn, takže ji znám alespoň z okénka vlaku. Při přílivu, obzvláště když fouká, je dobré se držet u zídky…

…vlny tu totiž jsou schopny došplíchnout až na vlak. Nejhorší úsek šel naštěstí díky mostku obejít.

Dawlishovský úsek je pro mne, z hlediska cestujícího ve vlaku, nejhezčí a tak jsem byl rád, že jsem si ho mohl i projít.

Další převoz měl být v Teignmouthu, já sem ale dorazil až relativně pozdě a tak jsem raději zamířil přímo na asi jen 1km vzdálený most. Šance, že by převoz fungoval se mi nezdála velká a stejně už jsem měl skoro půlku cesty k mostu ujitou, protože jsem se stavil v Lidlu pro něco k večeři. Na druhou stranu se dostávám těsně před západem slunce a pak pokračuji až do tmy než si nalézám místo na spaní. Dnešek celý, hlavně kvůli větru, v dlouhém rukávu.

Ráno procházím podél věžových útvarů, na které právě začíná zářit slunce.

Dnešní trasa – odtud až na konec viditelných útesů.

Původně jen malá pauza pro nabrání se nakonec změnila i na odpočinkovou. Na pláži Weston bylo pěkně. Jen pár lidí a klid.

Ach ty útesy. Zde vystupuji od Salcombe Mouth.

Těsně před Sidmouthem by lesík plný modrých zvonků.

To už jsem se v Sidmouthu navečeřel a mířím pomalu hledat místo ke spaní. Viditelnost se k večeru dost zhoršila a to i po světlu.

Proti světlu jedině na náladovky.

Skalní útvary u mestečka z mobilních domů v Ladram Bay.

Jediná budova co vypadala, že tu byla před tím než tu z toho udělali dovolenkové místo. Až si myslím, jestli to není replika, aby to tu působilo autentičtěji.

Po včerejší Beer Head spím dnes na Brandy Head 🙂

Na vrcholek Golden Cap to mám z nocoviště necelou čtvrthodinku. Je asi o 20m vyšší než včerejší Thorncombe Beacon, který je cca 100m.n.m, a jelikož mám teď sluníčko na druhé straně tak mám pěkný výhled na západ.

Spát o kousek dál od moře tak se zase vzbudím do mlhy.

Dnešek byl dlouhý a tak dojdu dál než oko dohlédne 🙂 až za ten cíp a o kus dál.

Úsek mezi Lyme Regis a Seatonem vedl hodně zarostlým lesem s místem tak akorát na jednu cestu. Bohužel jsem šel proti světlu, takže se vše lesklo, kdykoli jsem se ale otočil, tak všude bylo spousty zelené. Po útesech a plážích pěkná změna, ale fakt to tu je dost zarostlé různejma popínavkama a jinou drobnou vegetací, takže chaos.

Celkem zničenej docházím do Seatonu, kde si kupuji něco k snědku a jdu se navečeřet na pláž. Mezitím zapadne slunce a já tak budu docházet za šera respektive za tmy.

Spát hodlám na Beer Head, což je ten útes uzavírající zátoku. Přes ulici Beer Hill se dostanu do samotného Beeru, kde mají pěknou pláž a odtud už do polí a na jednom z nich zalehnout. Při letmém pohledu jsem dnes musel ujít skoro 30km. Spím na místě kam jsem měl dojít až pozítří a mé původní jednodenní manko pro dojití do St.Ives se tak změnilo do jednodenního přebytku.

Stezka mne zavedla kousek přes kilometr od moře a ráno se to hned projevilo mlhou. To si ještě můžu přispat a počkat na sluníčko.

Jsem rád že jsem si na noc vybral místo v půlce kopce. Dole se mlha držela déle, a když jsem tam procházel tak tam byla trocha jinovatky.

Kaple Sv.Kateřiny, ke které nejdu, pod kterou ale snídám.

Zpátky u moře s oblázkovou pláží.

Tady se jde po oblázcích ještě pěkně. Následuje úsem po regulérní pláži kde už se propadám tak o 3cm a to už se jde o dost hůře. Do toho ještě polední sluníčko.

Omylem jsem foťák přepl do automatického režimu a najednou vylezly pěkně živé barvy. Profil co mám nastavenej je dost plochej kvůli videu a je to znát i na fotkách. Nakonec se rozhoduju profil nechat a fotky sem budu zkontrastňovat. Na záběru je pláž Clear Water u Burton Bradstock, na kterou je nalepeno plno mobilních domů. Těch je na tomhle úseku spousta u každé pláže.

Doufal jsem, že tu budou mít fish&chips, ale nakonec jsem si musel vystačit s nákupem v místním Sparu. Čokoládu si nechávám na snídani.

Na fish&chips nakonec došlo o kousek dále ve West Bay, takže den končím pěkně nažuchlej.

S plným břichem se škrabu na Thorncombe Beacon odkud je při zapadajícím sluníčku pěkný výhled na West Bay. O kousek dál už se ukládám ke spánku.

Snídám s výhledem na maják na samotném cípu Portlandu.

Fakt pěknej, zacházky vůbec nelituju. Ani jinak nebyl tak nudnej jak včerejší turista povídal.

Výhled na příští kilometry. Já se teď hlavně těším do města do Lídlu kde si koupím něco k pití a jídlu.

Býval tu kamenolom a k jeho připomenutí tu je i kupa plastik. Ze všeho toho světlého kamene se na mne odráží sluníčko a já začínám mít opravdu žízeň.

Ještě kousek podél oblázkové pláže a za chvíli mám po nákupu je čas na dlouhou pauzu.

Pak už toho mnoho k vidění nebylo. Těsně po západu slunce procházím podél řepkového pole, jehož vůně mi připomíná léto.