Z Brna jsem dojel vlakem do Šakvic, kde jsem se napojil na Velkopavlovickou cyklostezku vedoucí polní cestou. Sněhu bylo naštěstí tak akorát, takže to vypadalo pěkně a přitom se šlo hezky.

Jak jsem přecházel Křížový vrch, tak za mnou mizel Děvín a přede mnou se objevovaly Hustopeče.

Na náměstí je krom moderního kostela sv.Václava a sv.Anežky také morový sloup a Tritonova kašna. Na ulicích mne pak pobavila značka upozorňující na bobovou dráhu na cestě mezi baráky a označení zubní ordinace.

Nad Hustopečema je mandloňový sad, ve kterém stojí rozhledna a z té se mi ráno rozprostřel takovýhle výhled na město a Pálavu.

Tady je vlevo vidět právě ten unikátní mandloňový sad, který tu byl vysázen během komunismu v rámci projektu soběstačnosti v potravinách. Po revoluci upadal a teď se o něj stará obec.

Na jaře, když je zeleno a kvetou stromy to tu asi vypadá živěji 🙂

Krom jednoho projížějícího auta jsem v sadu totiž neviděl vůbec nikoho. Dokonce ani pejskaře.

Posledních pár fotek při sestupu z rozhledny. V noci mírně nasněžilo a tak trocha ranního sluníčka potěšila.

Rozhledna byla ozdobena datly. | Neposekané pole tvořilo pěkný kontrast. | Sluneční paprsky zmizly už při průchodu městem a tak pohled na Děvín z Žebráku postrádá trochu kontrast.

Na vinicích, překvapivě, už nic nebylo, tyhle šťopky byly vyjímkou. Práce tu ale byla, konec ledna je očividně časem zastříhávání révy, aby na jaře z kmínku rostly jen dva výběžky.

Vinohrady tu jsou skoro všude, tyhle jsou mezi Popicema a Strachotínem.

Kaplička u Strachotína, kde mne překvapilo množství rour koukajících ze země. Že by zavzdušení sklípků?

Mezi střední a dolní nádrží přecházím do Dolních Věstonic, kde mají celkem pěknou náves s kostelíkem sv.Martina a odtud pokračuji vzhůru na Dívčí hrad. Po cestě jsou pěkně vidět ostrůvky na střední nádrži, kde bývala obec Mušov a kde je teď vidět jen kostel. Na horizontu pak jsou chladící věže JAE Dukovany.

Svah s Dolníma Věstonicema prosvítilo na chvilku sluníčko.

Na hradě už sice bylo zase zataženo, ale ruiny na mne zanechaly velmi dobrý dojem. No a ty výhledy!

A opět pár pohledů na Nové Mlýny a Věstonice.

Můžete si tu vybrat i různá zarámování.

Strom na hladině stále poutal mou pozornost. | Čekal jsem nějakou menší zříceninku a tak mne Dívčí hrady svou velikostí překvapily. | Na hlavním vrcholu Děvín je ve výšce 549m vysílač. Na cestě k němu byla značka zákazu vstupu a vypadalo to, že je celý vršek oplocen.

Fakt fajnová zřícenina. Nikde nic uzavřenýho, všude se dá lízt. Ve sněhu byly vidět jedny stopy pejskaře, jinak všude pusto.

A toto už je výhled z pod Děvína. Podle cedulek to tu je oblíbené místo pro paraglidisty. Sedlový kopec vpravo tvoří Obora (napravo) a Pálava (vlevo), vedle pak je Sirotčí Hrádek a za ním Stolová hora. Malinkatá špička dále vlevo je Turold a protáhlejší kopeček zhruba uprostřed je Svatý kopeček nad Mikulovem. V levé části byl vidět i lednický minaret, na týhle fotce, vzhledem k rozlišení, ale neni nárok.

Po západu slunce se začalo stmívat a tak jsem si v pět vyhlédl tábořiště a v šest už měl uvařený čaj. Přes den jsem toho moc nevypil. Jednak jsem měl pouze ledovou vodu a taky se na sněhu dělají špatně pauzy. Večerní půllitr čaje a polední polévka s pivem tedy byly mým hlavním přísunem tekutin. V neděli jsem si koupil za tisícovku nové boty, které zatěžkávací zkoušku zvládly. Hned první den se mi sice udělal na levé patě puchýř, po navlečení druhé ponožky už to ale bylo v poho. Mile jsem byl překvapen, že i přes časté chození ve sněhu, zůstaly mé nohy suché.

V noci zase trošku přisněžilo a tak jsem byl rád, že jsem spal pod střechou. Ze Soutěsky vycházím chvíli po svítání, před osmou hodinou dále po červené k Sirotčímu Hrádku.

Po chvilce se napojuji na asfaltku, která mne dovede na kraj vesnice Klentnice, kde ji červená opět opouští.

Cesta vede mírným kopečkem ke zřícenině Sirotčího Hrádku. V ruinách je už od 16.století a počasí mu dodávalo pochmurný ráz.

Vzhledem k počasí jsem se rozhodl přeskočit Stolovou horu a Turold, odkud by beztak stál výhled nejspíš za nic a popojet do Mikulova autobusem. Tady mi za půlhodinu jel vlak do druhé části mého výletu a tak jsem neměl čas si město projít. Alespoň jsem vzal za vděk fotkou z mostku, který vedl od nádraží k tescu, kde jsem si koupil sváču. Vlevo zámek, vpravo sv.Šebestián na Svatém kopečku.

Vlakem, který tvořila dieselová lokomotiva a dva vagóny snad ještě z šedesátejch let a odkud byl nevšední výhled z předního okna, jsem přejel do Valtic, ale o tom zas někdy příště.