Těch pár dní strávených ve Sloupu bylo ne zrovna moc aktivních, ale pár světýlek tam přece jen zasvitlo. Spoustu času jsem strávil čtením, jednou jsem se proběhl k Macoše, v rybníčku Na Lukách si na deset minut zaplaval, chodil se Sárou, byl se podívat ve věži kostela a zahrál si i karty. Zní to jako spousta aktivit, ale zdání opravdu klame, takové lehárko.
Z procházky k Vavřinci a na Neselov.
Po protějším poli za Vavřincem povede zítřejší procházka.
Sára, Sára, Sára 🙂
Tak hrajem nebo nehrajem…
“Půda” severní věže sloupského kostela, pod kterou byla vidět i kopule. Tady se také tvořila fronta k největšímu zvonu kostela, ke kterému se vstupovalo v menších skupinkách.
To je on. Na věž (i z ní) vedly zajímavé dřevěné schody.
Detail zvonu Panna Maria.
Úplně až na vršek věže vedou jen žebříky, takže tato část byla uzavřena, i od zvonu byl ale pěkný výhled. Světlo mohlo být lepší, ale být tu o pár minut dřív, kdy slunce ještě nebylo schováno a svítilo by tak přímo do objektivu, by bylo ještě horší.
V kostele bych se možná zdržel i déle, ale venku už téměř půl hodiny čekala Sára. Bál jsem se, že tu najdu jen vodítko s obojkem, ale pozitivně překvapila a čekala velmi kultivovaně.
A na závěr pohled na nebe cestou z kostela.