Pár oddechových dnů v Mastech
Jen tři noce jsem v říjnu pobyl v Mastech a i toto málo stačilo, abych trochu zalitoval, že jsem si tu neudělal volno na celý měsíc. Středa i čtvrtek plné slunce a přitom nebylo vedro jak v září, takže se dalo být celý den venku, ležet na terásce, číst si, občas rozlousknout ořech… Tím, že jsem tu byl jen na tak krátce, tak jsem se ani nesnažil nic moc dělat z obavy, že bych to snad nestihl dokončit 🙂
Jablka byla po víkendu co tu byl táta posbírána, listí teprve začínalo pomalu padat, tráva neroste už několikátý měsíc, takže optimální podmínky na lenošení. Když už jsem se někam hnul, tak se hnedka začaly pod nohama plést kočky a když jsem se zastavil, tak se hnedka natáhly a pochrupovaly. Líný kůže. Někdo je tu navykl, že žrádla je na schodech dost tak proč někde courat 🙂
Ráno v den mého odjezdu se slunce někde zapomenulo a okolí ovládla vlhká mlha. Z počátku to tak nevypadalo, ale kolem deváté pěkně zhoustla. Mohlo by se zdát, že díky této změně počasí jsem se mohl více věnovat zabalení baťůžku (výměna krosny za menší baťoh byl důvod proč jsem sem jel), ale nějak se stalo, že jsem nezabalil žádné (krom běžeckého) krátké tričko a nebo jsem ho někde při vyndávání věcí na letišti zapomenul. Hold si vystačím s tím co mám na sobě, a když se bude sušit, tak navléknu běžecký dlouhý rukáv.