Už jsem to tu jednou zmiňoval, v roce 2016 se mi povedlo strávit každý měsíc alespoň pět minut plaváním v otevřené vodě, čímž jsem posunul (teď už) předloňský počin, kde jsem měl hranici pouze jedné minuty. Nutno dodat, že to tentokrát krapet ulehčil pobyt ve Vietnamu na začátku roku, čímž mi vlastně odpadly první čtyry nejstudenější evropské měsíce (alespoň co se teploty moře týče). Jelikož letos za teplem nejedu a v lednu další šanci na plavání už asi mít nebudu, tak můžu s klidem napsat, že letos se nic takového opakovat nebude. Ve hře stále zůstává alespoň zopakování “minuty ve vodě” z roku 2015, i když nevím, jak se s tím v Nepálu popasuju 🙂

Jak je na přiložených dvou grafech jasně vidět, tak se mi v roce 2016 podařilo překonat maximum z roku 2013 a to především díky srpnu, který se na celkovém čísle podílí více než polovinou. Dobrému číslu napomohlo to, že jsem prakticky celé prázdniny strávil v Cornwallu s mořem na dohled. Krom Kanálu LaManche a Keltského moře, což je v podstatě Atlantik, jsem si zaplaval i v Jihočínském moři, Pacifiku, Vltavě a Podchlumském rybníku.

Co se výhledu do roku 2017 týče, tak jsem hnedka v lednu tak dlouho otálel, že jsem plavání nechal až na poslední ráno před odjezdem z pobřeží, kdy sice bylo slunečno, ale kvůli vlnám se o nějakém plavání nedalo moc mluvit. Vlastně až při slepování jednotlivých fotek do videa jsem si všiml, že jsem si vybral zrovna tu minutu, kdy byly vlny snad největší. Moře sice mělo jen asi 11°C, nicméně, asi i díky tomu že vzduch měl jen pět, se mi do něj podařilo vlítnout bez nějakého otálení.