Zatímco v Londýně už bylo počasí jarní, tady ve Falmouthu je stejné jako když jsem tu byl naposledy v lednu. Kalendář se tu projevil pouze na množství rozkvetlých keřů a květin. To si zas jeden připadá jak v červnu. Zima tu není, teploty se pořád drží kolem deseti stupňů, ale je tu pěkné vlhko. Dneska bylo brzy ráno dokonce tepleji než přes den. Slunce se dá jen tušit. Oproti Londýnu je úžasný, jak tu ptáci švitořej celej den a ne jenom za svítání. Natěšenej na proběhnutí bez aut a lidí jsem vyrazil hned včera brzy ráno. Měl jsem jen trochu času a tak jsem zvolil kratší verzi dvouplážové trasy.

Na kopečku se mi zdála mlha snad i hustší než po seběhu k Labutímu rybníku (Swan Pool), který od moře dělí jen silnice a pláž. Labutě byly zrovna zaparkovaný v rákosu a tak se na fotku dostala jen malá kachna. Ač moc nefoukalo, tak na moři nějaké ty vlnky byly a uvidim, kdy se zase přesvědčím, abych do něj vlezl. Podle tabulek je tu moře nejstudenější koncem února, oproti dubnu tam je rozdíl ale jen asi jednoho stupně. “Ohřívat” se začne až v květnu.

Po vyběhnutí a seběhnutí útesu nad mořem jsem asi po kilometru na druhé pláži. Ta je hlavní falmouthská a jmenuje se Gyllyngvase. Jméno pochází z An Gillen Vas, což cornwallsky znamená Mělký přítok. Teď je to oblíbené místo pro venčení psů, od Velikonoc do konce září sem ale mají oficiální zákaz.

Ráno tedy jen pět kilometrů, odpoledne jsem k nim přidal dalších jedenáct. Kvůli pravděpodobnému bahnu jsem ani nezkoušel nezpevněné cesty, takže jako v Londýně beton a asfalt. Jen tady mi to nepřijde nějak nepříjemný, volné obzory a svěží vzduch nejspíš dělají své.