Vůbec mne nemohl napadnout nadpis a tak to dopadlo takto. Jde mi vlastně jen o to, abych se pochlubil, jak jsem si zlepšil odolnost vůči studenější vodě. To, že jsem za celé ty tři týdny nedřepěl, necvičil stoj na hlavě a ani se neprotahoval, se vejde do jedný věty a už se o tom dále nezmíním. Filtrovat špatné správy je (prý) dobré pro duševní zdraví.

Do vody jsem lezl za jakéhokoli počasí. Teplota vzduchu byla mezi 12-17 stupni. Rozdíl pěti minut, strávených ve vodě, se nejvíc projevil až po vylezení na souš. Zatímco po patnácti minutách jsem byl často za chvilku ok, tak po dvaceti mi rozmrznutí trvalo kolikrát i hodinu.

Prvního října, pozdě večer, jsem dojel do Cornwallu a žádná fyzická aktivita se nekonala. Druhý den už jsem ale hned ráno vyběhl k pláži a zaplaval si. Tím jsem si určil, jak bude mé ráno po následující tři týdny vypadat a až na čtyry vyjímky to tak opravdu bylo. Vyjímky nebyly flákáním, ale pouhým přesunutím té samé aktivity z rána na odpoledne.

Za 22 dní mám v průměru na den stráveno ve vodě 19minut a uběhnuto 8,2km. Dvakrát se mi k rannímu plavání podařilo připojit i odpolední.

Povětšinou jsem běhal na nejbližší (swanpoolskou) pláž, tedy 1,8km tam a 1,8km zpátky. Toto samo o sobě by nestačilo na můj 50km týdenní limit a tak jsem si přes týden párkrát vyběhl i na delší trasu. Možná se mi to jenom zdá, čísla jsem nijak do důsledku nesrovnával, ale zdá se mi, že dle průměrného tempa jsem rychlejší než před tréningem na Běchovice. Ten tedy možná nebyl ani tak dobrý na zvýšení maximální rychlosti, jako spíš na vylepšení jakéhosi optimálního tempa, kdy se mi to nezdá ani pomalu, ani rychle. Anebo je důvod někde úplně jinde, třeba v kratších trasách.

Pohled na hlavní falmouthskou pláž Gyllyngvase. Ta je nejrušnější a ani mi k ní z baráku nevede nějaká super cesta a tak jsem tu do vody ještě nelezl. Hnedka za ní je vidět swanpoolská zátoka a za dalším výběžkem je Maenporth.

Prvních pár dní se mi zdála voda i celkem teplá. Vzhledem k tomu, že je říjen, to bylo velmi příjemné zjištění. Webové stránky ukazovaly snad i 18°C, já měl ale ssebou teploměr a ten ukazoval trochu jinak. Pocitově se mi zdála voda u Maenporthu studenější než ta swanpoolská a to jsou od sebe vzdáleny jen dva kilometry. Přišlo mi to nepochopitelný, ale teploměr ukázal v Maenporthu 14,8°C a ve Swanpoolu 16°C. Na pocit to teda sedělo, jak je to ale možný, to nevím. Tento jev ale neměl dlouhého trvání, protože za pár dní, kdy jsem se opět vydal na běh s teploměrem, se už rtuť zastavila na obou místech na 15°C. Osobně si myslím, že za to může bouřlivější počasí, kdy se voda více promíchala. Je taky možný, že první měření mohlo ovlivnit sluníčko nebo nějaký proud. Časový rozdíl mezi plážema byl vždy jen asi čtvrt hodiny.

Takhle pěkný den byl vzácností a já do něj začlenil, k ranním dvaceti, i odpoledních 25 plavacích minut.

Minulý rok v srpnu, jsem tu psal, že jsem teploměrem naměřil teplotu vody 15°C. Po ránu tu tedy moc velký rozdíl mezi létem není, i když letošní září prý bylo nadprůměrně teplé, což na vodu může taky mít vliv. Spíš se mi teď nechce věřit té srpnové teplotě. Ve stejnou dobu jsem taky psal, že mám problémy do vody vůbec vlézt a když se mi to podaří, tak se pak ani nezavlnim. Tak toto přátelé, toto se změnilo. Teď do vody lezu naprosto bravurně, na první pokus, bez nějakého natahování či osmělování. Prvních pár temp je sice křečovitých, ale po pár minutách se už dokážu vlnit a ztuhlost žádnou necítím. Možná s vyjímkou dýchání. Zdá se mi totiž, že mi při kraulu dojde dech dřív než v létě a svaluji to právě na zimu. Na vině může být ale i absence přestávek, která souvisí s mírnou změnou trasy.

Toto bylo nejdivočejší počasí kdy jsem lezl do vody. Udělal jsem jen pár temp a šel radši ven. Mrholení nevadilo vůbec, ale silný vítr spolu s přilivem vytvářely fakt hnusný vlny a já měl problémy i pět metrů od břehu. Takové ideální podmínky na utopení. Večer se pak situace uklidnila a já přidal dalších 19minut.

Časově zůstávám ve vodě 15-20minut, tedy o kousíček méně než loni. Letos už ale nependluju podél pláže v hloubce kde dosáhnu a kdy jsem tedy měl možnost si udělat pauzu, ale místo toho, se vydávám jakoby podél pobřeží. Od břehu jsem tedy pro případ nouze stále jen kousek, ale úplně stopnout už prostě nemůžu. K této praxi jsem se uchýlil právě kvůli plavání u swanpoolské pláže, kde je vždycky pár pejskařů či procházejících a nakonec jsem si na toto plavání “pryč od lidí” zvykl. Příště tu budu v půlce listopadu a tak jsem zvědav, jestli v této rutině půjde pokračovat.

A když jsem se zmrzlej vrátil zpátky s tím, že se alespoň na chvilku zavrtám do peřiny, tak jsem zjistil, že už je obsazeno. A to téměř pokaždé.