Než abych mrzl v brzkém ránu v Londýně anebo platil za dražší letenku, rozhodl jsem se pro cestu z Anglie do Čech využít trasy přes Amsterdam. V devět večer odjížděl Eurolines autobus z Londýna a v devět ráno už byl v Amsterdamu. Odtud pak odjížděl o půl jedenácté večer spoj do Prahy a já tak měl celý den na projití se nizozemskou metropolí. Počasí mi bohužel moc nepřálo, ale hlavně že nepršelo. I když pro případ deště je tu dost muzeí, ta jsem ale dneska vynechal. Dopoledne jsem se zašel zahřát do Botanické zahrady a zbytek času strávil v ulicích.

Včera i předevčírem tu bylo slunečno, ale na dnešek bohužel vyšla mlha. Já jsem od nádraží Amstel zamířil podél řeky do centra. I když bylo po deváté ranní, tak všude pěkné ticho. Občas nějaký běžec a hafo kol. Rušná silnice byla o dva bloky dál, ale hluk sem vůbec nedoléhal. To je jeden z hlavních vjemů, který si odtud odnáším – tiché město. Druhým pak byla spousta starších (antik) věcí ke koupi ať už u stánků a nebo v obchodech.

Postupem času se do mne začala dávat zima a tak jsem místo samotného centra zamířil do Hortus Botanicus, kousíček vedle, to je jejich botanická zahrada. O té napíšu separé příspěvek v nadcházejících dnech. Hned vedle ní je i ZOO. Zvláštní představa, kdyby byla vedle botanický zahrady na Karláku ještě ZOO, tady to tak je. V Hortusu jsem se nasnídal, a když jsem ho opouštěl tak byla nejhorší mlha pryč.

I když jsem měl mapu, tak jsem procházel naslepo a nesnažil se moc stresovat nějakou optimální trasou. Tak se stalo, že jsem někde byl čtyřikrát a něco jsem vůbec neviděl. To je i jeden z důvodů (krom času), proč jsem nebyl v žádném jiném muzeu, prostě jsem kolem žádného nešel. V osm večer jsem tedy procházel kolem domu Anny Frankové a myslím, že jsem dvakrát minul i nějaké vedlejší rembrandtovo muzeum. To byly jediné vyjímky.

Centrum bylo prakticky bez aut, většina motorové dopravy byla soustředěna do pár hlavních ulic, vše ostatní patřilo cyklistům potažmo pěším. Kola tu byla všechna klasická s vlaštovkama a jedoucí lidi tak vypadali, díky vzpřímenému sezení, pěkně elegantně. Kola byla bez převodů a tak cyklisté vždy profrčeli celkem rychle. Díky speciálním pruhům to ani nedělalo moc problémů. Pokud pruh nebyl, tak pomohl zvonek. Díky tomu, že je Amsterdam pro cyklisty bezpečný, neváhají lidé cestovat na kole i s naloženýma dětma. Klasickej starej zvonek byl snad na všech řidítkách, po setmění nebylo jediné kolo bez osvětlení.

Necelou hodinku před tím, než se začalo smrákat se obloha vyjasnila a na ulice se tak dostalo i sluníčko. Za šera už jsem moc nefotil a soustředil se spíš na zorientování kde jsem. Velmi nápomocni k uvědomělému pohybu ve správném směru jsou kanály. Stačilo zjistit podél kterého jdu a asi po hodině jsem došel k řece Amstel a odtud podél ní opět k nádraží. Stále mi zbývali dvě hodiny do odjezdu a tak jsem si ještě zašel na falafel. Ten bodnul, za celý den jsem totiž snědl jen croisant a bratwurst.

Autobus byl poloprázdný a tak jsem při příjezdu o sobotním poledni nebyl ani moc rozlámanej. Podobný výlet si jde udělat i z Prahy. Místo v devět ráno budete v Amsterdamu už v sedum. Třeba na leden jde nyní pořídit zpáteční jízdenka už za Kč 1700,-.