Taky cítíte ten příliv energie s předčasným létem, co se tu letos usídlilo místo sněhu? Mne nastartovalo už marocký slunce. V Anglii jsem se sice zase trochu vybil :-), ale po pár dnech v Praze se zase cítím jak zajíček Duracell. Možná je to i tím, že jsem přes zimu vypustil veškerou jinou fyzickou aktivitu krom běhu a tělo si prostě jen odpočinulo. Ať je to jak chce, teď zničehonic běhám rychleji a necítím se pak tak unavený. Po určitém útlumu se mi zdá, že i hlava se začíná probouzet…

Při pondělním běhu jsem si připadal opravdu jak v létě. Kvůli předchozímu ponocování, kdy jsem dokoukával První republiku a Čtvrtou hvězdu na České televizi, jsem vstával až kolem jedný a k běhu tak vyrazil až ve tři. Abych si udělal fóra na zbytek týdne, jehož druhou polovinu budu v Londýně, tak jsem zvolil jednu z delších tras a sice k Jenštejnu. Konečně nastal čas, kdy jsem mohl přesunout šátek z krku na hlavu a posléze i sundat triko, zároveň ale ještě nebylo takový to hnusný teplo. Po polích se běželo úplně parádně, žádná starost jestli bude bahno všude anebo jen někde, příjemná změna. Nakonec z toho bylo 23km s průměrným časem pod 5:30 na kilometr, což je, když ne nejrychlejší, tak jeden z top časů na této trati. A to jsem to nějak extra nedřel, připadlo mi, že běžím jako vždycky. Normálně tu myslím mám tempo tak o 20 vteřin pomalejší.

Jak jsem si tak v pondělí užival letního počasí, tak jsem si, někde kolem Brázdimi řekl, že by se určitě dala vyzkoušet i voda. Včera jsem tedy zamířil k Počernickému rybníku. Opět se běželo fajnově, únava po předchozích 23km veškerá žádná. U rybníku jsem si vybral místo, kde nikdo nechodil a zkusil vodu. Po smočení ruky to nevypadalo tak zle. Rozdíl pak byl, když jsem přestal čeřit jen vrchní centimetr vody a dostal se do lýtkové hloubky. Peklem mi opět byly kotníky. Chtělo to nakonec asi pět pokusů. Jakmile jsem se ale dostal po kolena, tak už udělat pár temp nebyl až takový problém. Celkem jich bylo asi deset a šel jsem ven. Ač na břehu bylo pěkně sucho, tak z rybníka jsem měl nohy celkem zablácené a tak jsem byl rád, že teplota již dovolovala normální usušení. Už žádná třesoucí se oblékání a odběh s drkotajícíma zubama. Místo toho jsem si pěkně sedl na břeh a mohl si přemýšlet, jestli tam nevlezu ještě jednou. Nevlezl. Místo toho jsem se vydal do Kyjí a odtud popojel autobusem domů.

Jelikož mé kalhoty už delší dobu nebyly úplně reprezantivní, tak místo abych je vypral, vyrazil jsem raději na nákupy. Potřeboval jsem i boty, protože ve starých se začala dělat v patě díra, do které se rád dostával štěrk. Poté, co jsem se projel plným pražským metrem, abych si vyzvedl pár fotek, jsem tedy zalezl do letňanského nákupníha centra. První jsem koupil boty. Na ty jsem narazil v Humanicu a stály mne osm set. Jsou to tmavě modré semišky, tak uvidim jak dlouho vydrží v použitelném stavu. Následovaly kalhoty v H&M. Původně jsem uvažoval o oranžových, když jsem ale viděl tyhle za dvě stovky, tak jsem od ostatního hledání upustil. Možná mohly být krapet delší a poklopec na knoflíky mne opravdu nebaví, ale nekup to za tu cenu. Jako bonus jsem si koupil tričko, který jsem nepotřeboval, ale zase se mi líbilo. Neměli emkovou velikost a elko docela vlálo, vzal jsem tedy esko. V Pull&Bear jsem za něj dal 349 korun. Je takové vysloveně letní, nejen barevně, ale asi tím, že to je půl na půl bavlna s polyesterem, tak je i pěkně lehoučké.

Myslel jsem si, že provětrám i šicí stroj, zas tolik energie respektive času, jsem ale neměl. Možná příště. Teď zase na ostrovy a pracovat.