Jelikož si s nynějším klientem už docela lezem na nervy, tak je jasné, že jsem si dneska zaběhl poslední čtyry kolečka v parku Gladstone. Možná tedy, že se dostanu k někomu jinému kdo bydlí poblíž, ale tady už mi všechno tak vadí, že nevím co by se muselo stát abych se sem vrátil. Jak se jednou změní natrvalo myšlení z “to nějak půjde” na “už aby byl konec” tak je to vždycky v háji. Minulý týden tady ještě k tomu byly dost vedra a to mé psychické odolnosti taky nepomohlo.

Každé kolečko, které má asi 2,5km, se vystoupá a potom zase zklesá 30m. Není to teda úplná placka a ten kopeček mi ve vedrech dával celkem zabrat tak jako tak. Celý kolečko vede po vnějším obvodu parku a krom tenisu je tu možno vidět i fotbal, rugby a kriket. Vše na rekreační úrovni, nějak extra hřiště to nejsou. Na fotbal a rugby to je jen louka se zasazenejma brankama a kurty jsou asfaltový.

Připadá mi, že bílý Angličané jsou tu v silné menšině. Krom Afričanů, Indů a Pákistánců tu je taky hafo Evropanů. Dokonce se mi zdá, že jsem tu častěji slyšel česko-slovenštinu než polštinu. Nechyběla ale ani španělština, francoužština, němčina a ruština. Prostě odevšaď někdo.

Z parčíku jsem párkrát odbočil k nádrži Brent. Kupodivu tam nebylo moc lidí a tak jsem po prvním měřícím běhu vyrazil bez cenností, ale s plavkama a brýlemi. To bylo právě během těch veder (sice jenom 27°, ale to mi stačilo) a já zrovna chytil pěknej slejvák. Tím, že jsem byl beztak celej ve vodě mi zas až tak nevadil. Takhle občerstvenej jsem se už dlouho necítil. Škoda jen té vody plné drobných řas. Druhý den jsem vyrazil znovu a jelikož bylo pěkně, tak na hladině byly i plachetnice a tak jsem si plaval pěkně u břehu, tam a zpátky. Sluníčko dalo ještě vyniknout ne úplně vábné vodě a já se snažil jak to jen šlo, abych ji náhodou neochutnal. Z nějakého důvodu jsem měl, stejně jako včera, při zpátečním běhu chuť si stále odplivávat. Třetí den už mi to prostě přišlo moc špinavý a plavání jsem vypustil. Utopená krysa hned při vstupu do vody rozhodování jen ulehčila. Ten večer se taky klient začal rozčilovat, že se nemám sprchovat večer ale dopoledne a tak bylo rozhodnutí učiněno. Bez osprchování bych si asi koledoval o pěknou vyrážku…

Trable posledních dnů mi aspoň zvýšily těšení se na následující necelé dva týdny dovolené. Pozítří mne čeká den v Paříži a pak už Alpy. Na počasí se raději nedívám 🙂