Před Vánoci s Anežkou v Mastech
Relativně hodně fotek, takže nemusím být moc tvůrčí v psaní a vystačím si jen s popiskama.
Na procházku jsem s Anežkou vyrazil jen jednou. Po cestě to šlo, ale jakmile jsme zabočili do lesa a na cestě se objevili kořeny, šišky a větývky tak se náš postup zpomalil. Anežka totiž všechno toto vyhodnotila jako nebezpečí a postupovala obzvlášť opatrně. Cesta k potoku byla celkem zarostlá a na jednom místě i stržená, takže zpátky nahoru jsem Anežku nesl, jinak bysme tam byli ještě teď. Ani na zpevněné cestě nebylo tempo kdoví jaké a jelikož občasné vločky přešly do sněžení, tak Anežka skončila na ramenou. Doma jsme pak byli rádi za rozehřátá kamna v obýváku.
Krom kamínek byla v obýváku i “vitrínka” s betlémy.
Betlém byl pro Anežku ještě atraktivnější než venkovní krmítko.
Pod peřinou vydržela Anežka asi deset minut a pak začala štrádovat sem a tam.
Nakonec ji ale energie došla a usnula ve stoje opřená o křeslo.
Začínám přicházet na chuť sépiové tonalitě. Poprvé jsem ji použil na pár fotek z Indonésie a stále je to vítaná alternace. Klasická černobílá je přeci jen více formální.
Anežka při jídle po tisícipáté a uřčitě ne naposled.
Vyplazování jazyka už Anežce jde, teď ještě aby ho využívala k lepší výslovnosti a ke zdokonalování slovní zásoby.
Kostky na chvilku zabavily…
…ale výtvarná činnost byla lepší. Za chvilku už Anežka nakreslí malé kolečko a pak už to bude jeden papír s autem za druhým.
Nejlépe ji ale jde culení.
Kdo to ze zhora snesl tu schovanou hlučnou hračku? Naštěstí i dělání rámusu Anežku po chvíli přestává bavit, alespoň nějaká výhoda přelítavé mysli.
Co napsat? Po pravdě otázka “Anežko čurat?” mi za těch pár dní začala lízt trochu na nervy 🙂
Vypadá to, že k jídlu budou párky. To je taková jistota.
Ťuk ťuk…
…je tam někdo?
Prvních pár dní Anežka pěkně pomáhala s ořechama, pak se ale pomaloučku začala pomoc měnit v záškodnictví. Loupání ořechů nepřežila malinká figurka šneka, kterou Anežka ráda dávala spát do skořápek a jednou jsem si na něj vzpomenul až když večer vyhasínala kamna. V popelu po něm ani památka. Anežka ho naštěstí nepostrádala, bylo by to zajímavé vysvětlování.
Mezi oblíbené činnosti patřila i koupel panenek.
Alespoň nějaká fotka s vánoční tématikou vznikla když Anežka čekala až děda rozsvítí chaloupku.
S dědou přijela i máma.
No a taky Kari.
Oproti Kari, která na to nemá úplně nervy, se dá na mamce pěkně blbnout i si trochu zdřímnout.
Člověk by nevěřil, že obrázková knížka dokáže tak rozčílit.
To Anežka dokáže vyprovokat pozdvihnutí obočí celkem často, alespoň tedy u lidí. Kari má jiné starosti.
Teď když jsem si to po sobě jednou přečetl mi přijde že to má trochu stěžující se nádech, tak jen pro pořádek doplním, že snad za každej popisek by se dal dát smajlík. To jen pro pořádek, aby nevzniklo nějaké nedorozumění.