V pátek večer se mi naskytla šance vypadnout na delší dobu z baráku a já ji využil na běh směrem k jezerům (nebo rybníkům?) na jih od Cirencesteru. Zběžným pohledem na mapku v mobilu to vypadalo na něco kolem patnácti kilometrů a tak jsem si s sebou vzal i plavky, protože šance, že bych se do konce měsíce podíval opět takhle daleko moc velké nejsou a já si potřeboval odbýt květnové plavání. Předminulý týden jsem se sice pár minut cákal ve Zlatém potoce, ale to byla opravdu nouzovka. Jak nadpis napovídá, tak trasa nakonec byla krapet delší a na konci mi hodinky ukazovaly 21km. Do půlmaratónu tedy ještě pár metrů chybělo, zas takovej puntičkář ale nejsem 🙂

O půl osmé vyrážím vstříc podmračené obloze, z městečka nevybíhám úplně nejpřímější trasou, ale jelikož je Cirencester plný zajímavých kamenných domků, tak to vůbec nevadí. Než uvidím první plachetnici na vodní hladině tak na mne dopadne pár kapek, o žádný slejvák se ale nejedná. Tmavé mraky naopak vytvářejí hezký kontrast ve chvílích, kdy vykoukne zapadající sluníčko. Už už to vypadá, že žádné místečko na zaplavání si nenajdu, když tu, po jedenácti kilometrech, je vidět pěkně posečený břeh a o kousek dál je dokonce i vlez do vody. Ta je překvapivě celkem teplá a tak odháním labutě a pomalu se nořím do zvláštně modré vody. Nevím, jestli je to nějaká desinfekce, aby se tu lépe rekreovalo, ale vypadá to krapet divně. Po pěti minutách vylézám příjemně osvěžen a je mi jasné, že tenhle výlet bude delší než oznámené dvě hodiny. Žádnej průšvih to asi nebude, ale raději posílám sms a nasazuji trochu svižnější tempo.

Zatímco na dvanáctém kilometru jsem se ještě, kvůli ne úplně jasné cestě, dostával do tempa, tak pak už to jelo 🙂

Po nějaké době kouknu na hodinky a téměř nevěřím vlastním očím. To, že budu po jedenácti kilometrech schopen běžet ještě takhle rychle jsem nečekal. Modrá voda mne pěkně oživila a tak se snažím držet tempo po celou dobu. Jelikož se stmívá, tak na jednom místě trochu polevuji, abych ssebou někde nešvihl, ale jinak se běží fakt hezky, ani jemný deštík, který se spustil nevadí. Ke konci si ještě přidávám kilometřík, abych to mohl považovat za půlmarátónek a ani ne moc unaven jsem po 1:55:39 běhu zpátky. Pohodě běhu přispěla i pěkná rovinka, což byl oproti Cornwallu či Podorlicku příjemný rozdíl.