Došel jsem k rozhodnutí, že je již netřeba trávit tolik času v práci. V praxi to bude znamenat, že už se budu vracet jen k jednomu klientovi a tudíž jsem teď byl dost možná naposledy v Birminghamu. Mezi koncem směny a odjezdem vlaku jsem měl několik hodin volna, a tak jsem vyrazil na procházku městem. Cílem byla pagoda Dhamma Talaka u nádrže Edgbaston.

Je krásný slunečný den, který svádí ku focení. Z nádraží v Oltonu je to do centra Birminghamu jen dvě zastávky, cca 10minut.

Vystupuji na Snow Hill, kde je hnedka u východu galerie.

Co možná nejkratší cestou se snažím dostat k jednomu z kanálů, kterých Birminghamem vede povícero. První místo, kde se dalo podle mapy sejít, bylo z důvodu stavby uzavřeno a já jsem rád za gps v telefonu, která mi pomáhá zvolit náhradní variantu.

Před každým kostelem to koncem února pěkně kvete.

Konečně u kanálu podél kterého tu je všude nová výstavba.

Při slunečném počasí i paneláky vypadají pěkně.

Jedna z cedulí tvrdila, že Birmingham měl více kanálů než Benátky. Jestli je to stále pravda nevím. V době před železnicí se jednalo o důležité dopravní tepny, které na sebe vázaly hodně podniků a potažmo tak vedly k prosperitě.

V dnešní době se z nich stalo pěkné místo na procházky, a tak jsou kolem nich nejvíce vidět hospody a restaurace.

Old Turn Junction, kde se na Hlavní birminghamský kanál napojuje Kanál Birmingham&Fazeley.

U křižovatky je i malý legoland, na který láká velká žirafa. V souladu s dobou i ta má nasazenou roušku 🙂

Kanál mne vyvádí z centra Birminghamu do čtvrti Ladywood. Scenérie je stále stejná.

I podél kanálu to pěkně kvete.

Co tu stálo před novou výstavbou nevím. Tipl bych si na sklady a průmyslové objekty, pro které už, po přechodu ekonomiku do sektoru služeb, nebylo dalšího využití.

Je poslední únorová sobota a sluníčko vylákalo k procházce nepřekvapivě i spoustu jiných lidí.

Vycházím z města a okolí kanálu pustne. Objevuje se více graffiti a náletových dřevin.

U této křižovatky jsem měl kanál opustit, ale jelikož jsem se nepodíval do telefonu, tak jsem pokračoval dále. Někde tady začíná můj problém s časem.

Chybu si uvědomuji po 1200m u dalšího mostku přes kanál.

K hlavní větvi kanálu se zde napojuje Soho Loop a také tu je železniční depo.

Dále na východ je Wolwerhampton, tam ale namířeno nemám.

Zatímco sem vedla zpevněná cesta se sluníčkem, tak zpátky to bude pěšinou ve stínu.

Na pěšině byl jen jeden krátký blátivý úsek a pak se naštěstí také proměnila ve zpevněnou cestu.

Kostel svatého Patrika a pěkná cihlová zeď.

Vystupuji nad kanál a mířím mezi domečky.

Tradiční anglická výstavba s převážně asijskou populací.

Kolem nádrže Edgbaston jsou davy lidí, ale také tu je široký výhled na Birmingham i na kanál podél kterého jsem šel. Vycházel jsem zhruba od té televizní věže uprostřed.

Nádrž Edgbaston v podvečerním únorovém sluníčku.

Předpokládal jsem, že pagoda bude na břehu nádrže, ale nebyla. Myslím že jsem minul malinkatou odbočku a tak se opět trochu zacházím a beru to mírným obloukem. Vidím alespoň táhlou věž v areálu místní čističky.

Konečně nacházím pagodu. Původní plán byl, že bych od ní měl odcházet nejpozději ve tři a momentálně je 15:35. V hlavě jsem měl, že mi vlak jede ve čtyry, po zkontrolování ale dostávám dalších deset minut. Odjezd 16:12. Každá minutka bude dobrá.

Brána byla, asi i kvůli kovidu, zavřená a tak jen pár fotek skrz a pak už spěchám zpátky do centra. Na nádraží to je 2,5km.

Když jsem zpátky u kanálu, tak z nějakého důvodu přichází pocit, že už stíhám. Trochu zvolňuji a opět vytahuji foťák.

Odbočka k lodní smyčce Oozells Street Loop.

Zpátky na Old Turn Junction.

Poslední úsek podél kanálu…

…a u mostu Black Sabbath vycházím zpátky na ulici.

U birminghamské knihovny opět zrychluji. Je 16:05, za sedm minut mi to jede. Hlava mne tentokrát mate na druhou stranu, kdy si pamatuji odjezd 16:15 místo 16:12, a i proto popobíhám jen pár desítek metrů. K nádraží je to ještě více jak půl kilometru.

U turniketů zjišťuji můj tříminutový omyl a jen doufám, že mířím ke správnému vlaku. Ještě než se ve vagónu usadím, tak se dáváme do pohybu. Následující hlášení mne uklidňuje, jsem ve správném vlaku.

Když jsem si včera kontroloval odjezd, tak jsem zjistil, že původní přímý vlak byl zrušen a budu muset dvakrát přestupovat. Přikládal jsem to k redukci spojů vzhledem k povoleným pouze pracovním cestám, a tak mne zaskočilo hlášení, že důvodem přestupu u Tivertonu je nález bomby poblíž trati. Jednalo se o pozůstatek Druhé světové války. Bomba si tam v klidu leží přes 75 let a ukáže se zrovna v době, kdy kolem projíždím. Nakonec z toho bylo dvou hodinové zpoždění a do postele se dostávám až o půlnoci. A to jsem měl štěstí, že jsem chytl poslední spoj z Trura do Falmouthu, rezerva asi dvě minuty…