Od začátku roku jsem si, až na únor, zaplaval každý měsíc v otevřené vodě. Většinou (vždycky) to bylo ale jen pár temp. To se konečně v květnu změnilo a já vydržel ve vodě dvacet minut. Ani jsem to nečekal a tak jsem si ssebou nevzal ani plavecké brýle, nadpis První letošní pořádné plavání  si tedy nechám na později. Jo a cestou nazpět jsem viděl své první anglické delfíny. Prostě super ráno.

Už včera bylo od rána pěkně slunečno, dokonce ani nefoukal vítr a já si při běhu říkal, že bych mohl zítra vyzkoušet vodu. Jen jsem doufal, že počasí vydrží. Odpoledne jsem se podíval na předpověď a na pátek tam bylo jedno sluníčko za druhým, opět od samého rána a opět bez větru. Teplota moře 12°C sice mé těšení trochu zchladila, ale i tak jsem ráno s radostí vyběhl. Když je takhle hezky, tak jsem se namísto Swanpoolu vypravil na “mou letní pláž” v Maenporthu. Po dvaceti minutách šaškování do vody z vody, z toho tak čtvrt hodiny jen po lýtkovou hloubku, jsem se konečně odhodlal k pár tempům.

Asi hlavně kvůli hřejivému slunku (ve stínu bylo nějakých 14°) jsem se po pár tempech nehrnul ven z vody, i když jsem k tomu měl blízko a místo toho se rozhodl přeplavat zátoku. No a po chvilce už to bylo celkem v klidu. Podle mýho ta vrchní vrstva vody musela být teplejší než těch 12°. Jak jsem se osměloval tak lezl do vody ještě jeden plavec, kterého později ještě na chvíli doplnila plavkyně, ti ale měli na sobě neoprén (másla). Na druhou stranu téměř hned po vlezení do vody byli schopni plavat. By mně zajímalo, jestli ty mý choulostivý kotníky jsou nějaká má specialita nebo ne. Ten jejich neoprén totiž končil nad kotníkama a nevypadalo to, že by je to trápilo. Já jsem si, kvůli absenci brýlí, stylem paní radová dal zátoku nakonec čtyříkrát. Ani jsem moc nepromrzl, fakt jak v létě.

Při zpáteční cestě mě pak při běhu zastavil (úzká cesta a oni šli v protisměru) starší pár a že prý jsou vidět delfíni. Chvilku jsme spolu koukali, ale nic. Já už byl krapet v časovým presu a tak jsem při běhu občas jen koukl na hladinu kdyby náhodou a ono opravdu jo! Teď na fotce koukám, že možná byli i dva. Ty lidi říkali něco o pěti až šesti. Je to jen malý tmavý bod v modré, ale i tak je to můj první evropský delfín ve volný přírodě.