První běh tohoto týdne i měsíce a od ledna i na nejdelší vzdálenost vedl podél kanálu Grand Union u Birminghamu. Podél tohoto kanálu už jsem párkrát běžel ale ne po tomto úseku. Naposledy jsem více běhal právě v lednu a tak jsem byl zvědav jak se tělo s patnácti kilometrama vyrovná.
Než jsem se dostal ke kanálu tak jsem musel proběhnout oblastí kde to vypadalo že žijí nudní bohatí lidé, jedna brána ale zaujala.
Ke kanálu Grand Union sbíhám z mostku číslo 75. Jedna hodina odpoledne a už vrhám takhle dlouhý stín.
Těšil jsem se na podzimní krajinu ale stromy po okolí stále držely zelenou.
Teda ne úplně všechny ale čekal jsem víc.
Nebylo to pouze po rovince. Na tomto místě bylo hned pět přepustí za sebou takže jsem mohl z kopečka trochu zrychlit. Bylo to nicméně jen na pár set metrů a při cestě zpátky už to tak příjemné nebylo.
Dost tu pršelo nicméně bahno kupodivu nikde, tedy až do tohoto místa. Po přeběhnutí na druhý břeh pár měkčích míst bylo stejně jsem to ale čekal mnohem horší.
Obracím se pod mostkem 66.
Kotviště Knole a blížící se tmavé mraky. Než začne pršet tak už naštěstí budu zpátky.
Doufal jsem že krom pěkného proběhnutí pořídím i pěkné podzimní fotky, moc se ale nevedlo. Alespoň že se běželo pěkně.
Stále tomu něco chybí, snad v Čechách nadcházející týden.
Co se netrénovanosti týče, tak jsem se po 15km cítil asi jako po 25 když jsem běhával ještě v Praze. Snad mne to nakopne. Tempo 6 minut na kilometr stabilní po celou dobu, takže žádný velký spěch. O moc rychleji bych to ale nezvládl.