Chtěl jsem se podívat do Boroviny, kde jsem snad ještě vůbec nebyl, a jak jsem to bral vrchem, tak se mi hned na začátku nabídl tento (pro mne) nezvyklý pohled na Michlovi.

Borovina pěkně podzimní, ale pro přízemní vrstvu by to chtělo tu mlhu. Vzhůru do korun dobrý, ale nikterak originální.

Když jsem u té originality, tak tu mám opět břízky, tentokrát v barvě.

Po překročení silnice pokračuji po červené obklopen žlutou všude dokola.

Je těžké cokoli vypíchnout od pozadí, zde se to ale povedlo.

Nízké slunce vše zalévá teplým světlem.

Konečně na hřbitově.

Cestou sem jsem nikoho nepotkal, ale hřbitov k procházkám láká a já vidím po chvíli přicházet lidi, a tak se pomalu začínám přesouvat ke splavu.

Ještě jedny náhrobky v barvě…

… a jedny v černobílé.

U splavu vybaluji termosku, sedám na břeh a koukám do vody.

Listí na dně spolu s tím proplouvajícím po hladině, svádí k delším expozicím…

… a jelikož je to dost o náhodě, tak vybaluju svačinu a během jídla občas zmačknu spoušť s tím, že něco snad bude vypadat k světu.

Ještě skála na protějším břehu a je čas se zvednout a jít zpátky.

Cesta zpátky podél potoka už byla celá ve stínu a tak další fotky jsou až ze závěru procházky, kdy v zapadajícím slunci zaujaly šípky…

… a podzimní výjev s maringotkou. Uvidíme co tu v budoucnu vyroste za stavbu.

Po třech a půl hodinách jsem zpět. Časově to vyšlo akorát, slunce právě zapadlo. Krátké procházky s dlouhou pauzou na svačinu mají své kouzlo 🙂