Už dlouho jsem slýchával různé zvěsti o našem zástupci ředitelky. Až dodnes jsem měl reflex hledat nějaká rozumná vysvětlení či pochybovat o pravdivosti těchto příběhů, pak ale přišlo pondělí 16.července, sklenice přetekla a přišlo přehodnocení celého mého postoje.

Co se tedy vlastně stalo.

Ráno se u nás znovuubytovala jedna starší paní doprovázena svoji dcerou, která vyřizovala veškeré praktické věci i formality. Z minulého pobytu dcera nejspíše došla k závěru, že odvádíme dobrou práci a tak nás obdarovala bonboniérou, kterou jsem osobně za přítomnosti zástupce převzal, prohodil kolem toho pár slov a odložil bonboniéru na stůl, abych se mohl věnovat ostatním ubytovaným. Poté co jsem se po čase vrátil do kanceláře tato bonboniéra již na stole nebyla a nebylo po ni ani vidu ani slechu. Postupně jsem se ptal všech kolegyň jestli neví kde by mohla být, odpověď ale byla vždy záporná. Jediný člověk, který zbýval byl právě zástupce jenž byl vzhledem k řečem o něm kolujícím i pravděpodobný nový majitel této sladkosti (mezi další zvěsti patří třeba i to, že se tyto ukradené věci dále dávají ostatním klientům jako dárky k narozeninám). I jal jsem se ho konfrontovat s touto skutečností.

Dodržel jsem formální postup a nejdříve se telefonicky ujistil, jestli za ním mohu přijít. Odpověď zněla ano a tak jsem vyrazil. Při vkročení do kanceláře jsem si připadal jak rytíř na bílém koni bojující proti bezpráví, z kanceláře jsem pak odcházel spíše jako Servantesův DonQuichot.

Nutno podotknouti, že jsem nevolil zrovna slovník gentlemana, ale zdržel jsem se použití vulgarismů. Moje stanovisko, podepřené vnitřnímy předpisy (citace pod článkem) bylo, že se jedná o normální zlodějnu. Přímého nařčení ze zlodějny jsem se sice zdržel, ale můj názor byl dle mého jasný. Toto stanovisko jsem po dialogu rozšířil o překračování kompetence a snahu o dehonestaci pracovního týmu, zkrátka o sloní botu pana zástupce.

A jaké bylo vysvětlení ze strany zástupce ředitelky? Popravdě mi to připadlo jako rozepře o bábovky na pískovišti. Kromě argumentů, že on jako nadřízený má právo vzít cokoli a ať si uvědomím s kým mluvím přišel i asi nejvíc “racionální”, a sice že pokavaď pracovníci dostanou nějaký takovýto dar tak nevolají vedení, potažmo nedonesou jim ochutnat (běžná praxe je taková, že se takovýto dar nechá volně přístupný a kdo má chuť a cestu kolem tak si vezme).

Abych snad nebyl na pochybách kdo je tu pánem, tak mi bylo sdělěno, že když zástupce uzná za vhodné tak nám ji dolů možná přinese. Tím bychom se dostali do situace, že bysme byli obdarováni něčím co nám bylo tou samou osobou zcizeno. Narozdíl od daňového přerozdělování státu je však toto minimálně proti vnitřním předpisům firmy. S odkazem na tyto předpisy mi od tohoto samého zástupce, který se jinak v předpisech dle mého názoru dost vyžívá bylo sděleno, ať se tu nějakýmy předpisy neoháním respektive, že jeho to nezajímá.

Je mi z toho prostě tak nějak špatně jak někomu může funkce stoupnout do hlavy. Přijde mi to o to smutnější, že se jedná o organizaci působící v sociálních službách, kde se samozřejmně hodně důrazu vkládá do etiky. V tomto případě dle mého názoru dostala etika dost naprášíno od zlovole a spupnosti.

Uvidím ještě jak se situace bude vyvíjet, jsem třeba zvědav na názor ředitelky, která této výměně názoru byla pasivně přítomna.