Až do tohoto roku jsem žil v domnění, že o Mauglím se píše v Knize džunglí a tak jsem byl překvapen z “s” pro množné číslo, knihy jsou dvě. Raději jsem koukl i na českou verzi a opravdu se jedná o Knihy džunglí. A toto není jediný případ, kdy se animovaná disneyovka (Jungle book, tedy jednotné číslo), kterou jsem ani celou nikdy neviděl, dostávala do konfliktu s tím, co jsem četl. Zatímco třeba ve vizualizaci Balúa jako modrého medvěda s panděrem mi nic nebránilo, tak u hubeného kluka s velkou hlavou to bylo jiné. Kipling se několikrát zmiňuje, že Mauglí byl v porovnání s vlky či panterem slabý, ale vzhledem k ostatním lidem (svého věku) na tom byl fyzicky mnohem lépe, takže jsem si ho spíše představoval jako Tarzana. Pravda u osmiletého dítěte jsem asi přestřeloval na druhou stranu, ale jak se blížil konec, tak už tento obraz myslím byl dost věrný. Co se příběhů týče, tak krom toho o Mauglím, je tu i několik jiných, které za ním vůbec nezaostávají.

Akela (…) lay out at full length on his rock, and below him sat forty or more wolves of every size and colour, from badger-coloured veterans who could handle a buck alone, to young black three-year-olds who thought they could.

 

Akéla (…) roztažený na svém kameni, pod nímž sedělo více jak čtyřicet dalších vlků rozdílného vzrůstu a barvy. Od šedivých veteránů, kteří jsou schopni sólo strhnout jelena až po mladé trojročáky, kteří si myslí že toho jsou schopni.

Hnedka po otevření knížky nastalo tradiční dilema – číst nebo nečíst Předmluvu? V tomto vydání byla od Daniela Karlina a zabírala 20 stránek. Rozsah mne krapet odrazoval, ale nakonec jsem ji dal šanci a vyklubalo se z toho zajímavé čtení. Celkem dost prostoru zde bylo věnováno problematice toho, jestli se člověk člověkem narodí a nebo jestli se jím postupně stává pod vlivem ostatních lidí. Toto téma bylo dříve dost populární, ale posledních několik desetiletí se mu pozornost moc nevěnuje a tak takovéto uvedení do problematiky bylo k užitku. Víceméně z toho vyplynulo, že je, v tomto ohledu, příběh hodně lakovaný na růžovo. Případy dětí vychovávaných vlky totiž končily tragicky a při případném návratu do vesnice končily žalostně. Takhle třeba dopadl kluk, kterého vzali vlkům a ubytovali ve vesnici a který krátce po tomto pozorování umírá (trochu mi to připomnělo Herzogova Kaspara Hausera, kterého jsem viděl na podzim).

…(on) se nikdy nesmál ba ani neusmál. Jen maličko rozumněl co mu bylo řečeno a vypadalo to, že ho vůbec nezajímá co se kolem děje. S nikým se nezblížil ani o nikoho nejevil zájem. Nikdy si nehrál s ostatníma dětma a ani nevypadalo, že by ho to lákalo. Stranil se všech lidí a nikdy by dobrovolně nezůstal poblíž někoho jiného. Na zimu, teplo nebo déšť nereagoval, jediné co ho zajímalo bylo jídlo…

Z příběhů bez Mauglího se mi nejvíc líbily Rikki-tikki-tavi a Quiquern, ale vysoký standard měly všechny, i když u některých bylo třeba čekat až na závěrečnou pointu. Rikki mi přišlo takové dětsky nejjednodušší a tipl bych si, že právě tento příběh o malé šelmě lovící hady se musel jeho dětem líbit nejvíce (na mne příběh zapůsobil o to víc, že jsem si myslel, že se jedná o nějakého hlodavce typu větší myši). Quiquern se odehrával ve zmrzlé krajině poblíž Polárního kruhu, což bylo jedno zpestření a ústředníma postavama byli lidé, což bylo zpestření druhé. Tak jako většina příběhů i tento byl o přežití, ale přišlo mi, že zde Kipling zašel nejdál.

‘A man’s cub is a man’s cub, and he must learn ALL the Law of the Jungle.’

‘But think how small he is,’ said the Black Panther, who would have spoiled Mowgli if he had had his own way. ‘How can his little head carry all thy long talk?’

‘Is there anything in the jungle too little to be killed? No. That is why I teach him these things, and that is why I hit him, very softly, when he forgets.’

‘Softly! What dost thou know of softness, old Iron-feet?’ Bagheera grunted. ‘His face is all bruised today by thy – softness. Ugh.’

‘Better he should be bruised from head to foot by me who love him than that he should come to harm through ignorance,’ Baloo answered very earnestly.

‘Lidské mládě je lidské mládě a musí se naučit VŠECHNY Zákony džungle.’

‘Ale podívej jak je maličký’ řekl černý pardál, který by Mauglího jen hýčkal a rozmazloval. ‘Jak se ty tvé dlouhé proslovy mohou vejít do té jeho malinké hlavičky?’

‘Existuje v džungli něco tak malého, že by to nestálo za zabití? Ne. Proto ho učím všechny tyto věci a proto ho plácám, velmi jemně, když zapomene.’

‘Jemně! Co ty víš o jemnosti Železná tlapo?’ zavrčel Baghíra. ‘Dneska je, pro tvou jemnost, jeho obličej samá modřina. Fuj.’

‘Lépe, když bude zmalován od hlavy k patě ode mne, který ho mám rád, než aby mu něco ublížilo kvůli jeho neznalosti,’ odpověděl vážně Balú.

V samotném příběhu o Mauglím jsem osobně čekal mnohem více humanistických ideálů, které se vlastně objevují jen na začátku vyprávění, kdy je chlapec přijímán do smečky, po té je několik hlavních motivů hnáno mstou. Od poloviny knížky už byl Mauglí dominantní silou a působil místy až arogantně. Naštěstí to samotnému vyprávění zásadně neubližovalo, ale příběh tím dostával reálnější rysy. Schválně píšu ‘ale’ a ne ‘a’, protože pro mne osobně se tím trochu ztrácela atmosféra. Nicméně do výpisků se mi dostal i moment odpuštění (nebo spíše nezahořknutí), kdy Mauglí, poté co byl vyhnán ze smečky, pomáhá vlkům v odražení invaze divokých psů.

(Kaa) ‘Dost THOU strike in this? Remember thou art a man; and remember what pack cast thee out. Let the wolf look to the dog. THOU art a man.’

‘Last year’s nuts are this year’s black earth,’ said Mowgli…

(Ká) ‘TY se toho účastníš? Pamatuj, že jsi člověk; a pamatuj, která smečka tě vyhnala. Nech problémy se psy vlkům. Protože TY jsi člověk.’

‘Loňské ořechy jsou teď černou zemí,’ řekl Mauglí…

Asi nepřekvapí, že k přečtení rozhodně doporučuji. Tím, že je knížka rozsekána vícero příběhy, tak svádí ke čtení v asi hodinových blocích, takže pak má člověk čas se i trochu zamyslet. Na přečtení jedním dechem to kvůli této rozdrobenosti moc není, i když zvědavost, jak to bude s Mauglím dál, přece jen popohání ruku v otáčení stránek.