Při sledování Sicaria jsem si velmi často říkal, jak jen někdo může chtít bydlet u hranic Mexika s USA? Všude samej prach, žádná zeleň a (hlavně) na mexické straně ještě drogové války. Právě válce proti drogám se věnuje děj Sicaria. Po pravdě musím říct, že jsem se v ději krapet ztrácel. Dílem to bylo scénářem a dílem angličtinou dvou hlavních mužských postav. Ústřední postavu hrála Britka a u té to bylo v pohodě. Co mi přišlo u tohodle filmu excelentní byla atmosféra, které pomáhala právě ta nejistota o co tam vlastně jde.

Problémem, alespoň pro mne, byla brutalita, která ale právě k té atmosféře dost sedla a asi by bez ní byl film o dost horší. Připadlo mi, že se tu až příliš často chladně zabíjí. Nejedná se sice o nějaký strašný krvák, kde by se autoři vyžívali v potocích krve nebo vyhřeznutých tělech, krve je tu minimum, ale “čistě” zastřelených je tu dost. Nevím, jestli záměrem bylo říct, že jedině zvýšenou represí a používáním neoficiálních postupů lze docílit vítězství nad drogovou mafií anebo, že eskalací se beztak nic nevyřeší a postupně do žumpy spadneme všichni. O možné liberalizaci tu nepadlo ani slovo, ale po shlédnutí Sicaria mi přišlo, že to je jediné řešení.

Tupá střílečka to ale určitě není. Prakticky po celý děj jsem byl překvapován jak se příběh vyvíjí a postupná gradace se mi líbila. U mnoha filmů zhruba tušíte, jak to dopadne, ale u tohodle se mi to nepovedlo. Za zmínku stojí i velmi dobrá kamera. Stejně jako celý film i ta se mi zdála originální. Za návštěvu kina to stojí, ale budete z něj odcházet krapet psychicky podráždění. Asi je také dobré si nic nečíst o ději a nechat ho odkrývat až v sále.