Idylické letní počasí bohužel narušil vítr a s ním přišly i vlny. Nevím jestli je vítr jediný faktor proč se najednou objevily, každopádně to krapet pozměnílo mou otužovací rutinu. Studená voda mi od předešlého příspěvku stále moc nevadí takže problém asi opravdu byl v podrážděné kůži. V pátek, kdy byla hladina ještě celkem klidná, jsem celkem v pohodě zvládnul dvacet minut plavání, především prsa.

Tenhle přechod od pouhého smočení po delší setrvání s pokusy o plavání mne vrhl do čtení diskuzního fóra o kraulu. To, že při něm nohy slouží hlavně jako stabilizace a pro samotný pohyb vpřed by měly sloužit především ruce pro mne byla novinka. Pro to, abych se naučil dýchat do vody, ať už při prsech anebo kraulu jsem si objednal na wigglu plavecké brýle, které by měly přijít kolem úterý. Říkal jsem si, že by se hodily i kvůli menším vlnkám, které se snadno dostávají na obličej.

V sobotu jsem se tedy těšil, že si opět pekně zaplavu. Abych měl aspoň nějakou energii tak si k rannímu džusu ještě dávám i banán. Když jsem ale doběhl na pláž, vidím před sebou oproti včerejšku krapet divočejší moře. Souvislejší plavání tedy nepřichází kvůli vlnám moc do úvahy. Jak jsem si tak užíval vln a dostával se dál a dál od pobřeží, stále ale v hloubce kde jsem došáhnul, přišla najednou velká vlna, já si trochu loknul a najednou zjistil, že nedošáhnu na dno. Na těch pár metrech co jsem potřeboval překonat, abych opět bezpečně došáhl se přehnalo ještě pár vln. Při pohledu z útesu jsem pak došel k názoru, že jsem byl v pásmu kde se dělaly vlny s největším přepadem. Po opuštění této zóny bylo najednou všechno zase OK, dost jsem se oddychl. Hranice mezi prčou a trablem i tady byla dost úzká.

Ve vodě jsem strávil opět dvacet minut, jen jsem oproti pátku vypil minimálně litr slané vody. Musela se do mne dostávat nosem, pusu jsem měl myslím zavřenou. Moc nevím co s tím dělat, prodávaj se sice speciální kolíčky na nos, já si ale nechci blokovat příchod vzduchu. Prý pomáhá bloknout nos tím, že se přes něj vydechne. Já se v těch vlnách ale snažil udržet co nejvíc vzduchu v sobě. Rytmus vln jsem pak cítil ještě večer. Docela silnej zážitek, před mořem mám teďka mnohem větší respekt.

Dneska zmizelo sluníčko pod mrakama, vítr s vlnama ale zůstaly. Poučen ze včerejška se už nedostávám tak daleko a nejdu dál, než po pásovou hloubku. I to ale znamená, že když přijde velká vlna tak jsem pod voudou. Třikrát se dostanu nějak takhle daleko, pak se snažím různě skákat do velkej vln a plavat v těch menších, pak zamířím plavmo na mělčinu a zase znova. Ve vodě tak trávím opět dvacet minut. Opět jsem něco vypil, ale už to nebylo tak strašný jako včera 🙂 , černej čaj k snídani je ale stále mým favoritem.