U parníku Vltava přecházím Vltavu po Palackého mostě.

U Hořejšího nábřeží kotví loďka, která vypadala, že sloužila jako hnízdo slípce zelenonohé

Smíchovem na náměstí Kinských.

Herkules s hydrou v zahradě Kinských. Celkově hezké, klidné a rozlehlé místo.

Stoupám do kopce a jsem odměněn výhledy na Smíchov, Vyšehrad a Pankrác.

Procházím Hladovou zdí, ve které je vyryto nespočet srdíček.

První budova, kterou míjím na Petříně, je Magická jeskyně Reona Argondiana. Rodiče nás sem jednou jako děti vzali, teď je ale kvůli koroně zavřená.

Hradčany a Bohnice z Nebozízku.

Parádní počasí a tak jsem si říkal, že bych se mohl podívat nahoru na věž. Před vchodem ale byla fronta asi deseti lidí a to stačilo k tomu, abych to zavrhl.

Hned vedle stál pěkný, funkční, starý kolotoč, kde se člověk díky hudbě valící se z reproduktorů mohl pocitově snadno přesunout o sto let zpátky.

Strahovský klášter.

U ústí ze Strahovského nádvoří na Dlabačov se v oknech červenaly muškáty…

a popínal břečťan.

Pohořelec. Ze zeleně se dostávám mezi domy.

Až když jsem se koukl na fotku, tak jsem si všiml, že sokl pod Benešem na Loretánském náměstí, je ve tvaru československé vlajky.

Kolem kapucínského kláštera s kostelem Panny Marie Královny andělů.

Detail klášterní zdi v Černínské.

Druhá strana Černínské ulice

Po dvou zdech ještě chodník v Černinské 🙂

Romantik hotel U raka na Novém Světě.

Klasika z Nového Světa. Nikde žádní turisté jen pár rodičů s dětma, kteří míří na blízké hřiště.

Roh Kapucínské.

Petůnie v Kapucínské.

A opět zpátky u Lorety.

Loretánská zahrada slouží hasičům.

Loretánskou se pomalu blížím k Hradčanskému náměstí.

Na Hradčanském náměstí pár lidí je, ale davy to určitě nejsou. Vojáci s tmavýma brýlema vypadají divně, ale slunce jim svítí přímo do obličeje, a tak alespoň mohou mžourat bez toho, aby si toho někdo všiml.

Klasický výhled na malostranské střechy.

Nechce se mi ztrácet nastoupaná výška, a proto po ještě jedné fotce ignoruji rušnější Zámecké schody a mířím raději zpátky pod Masaryka na Hradčanském náměstí.

Nemám náladu na procházení bezpečnostním rámem a prohlídku baťůžku a raději zkouším hrad obejít. Poprvé se tak dostávám do Jeleního příkopu.

Tenisové hřiště tu chátrá…

Domek medvědáře ale vypadá pěkně, sešlý je tak akorát.

Mířím na Masarykovu vyhlídku.

Masaryk to tu před sto lety asi tak zarostlé neměl.

Šternberský palác.

Hrad z Masarykovy vyhlídky varianta č.1

Hrad z Masarykovy vyhlídky varianta č.2

Hrad z Masarykovy vyhlídky varianta č.3

Pod lípou se tu sedělo moc pěkně. Během rušné turistické sezóny tu asi takový klídek nebýval.

Vstup do dolní části Jeleního příkopu byl bohužel uzavřen.

Z Jeleního příkopu vylézám až za bezpečnostní kontrolou, takže se jdu ke katedrále nakonec podívat. Když jdou ty rámy takhle pěkně obejít, tak si jen říkám, jestli tam nejsou jen proto, aby ztěžovaly lidem život.

Ať už v příkopu nebo tady, na Druhém nádvoří je na mně příliš mnoho vojáků. Je to sice hrad, ale pevnost by z toho dělat nemuseli.

Tohle si tu vůbec nepamatuji. Znamení zvěrokruhu na mříži před Zlatou branou. Vodnář, ryby, beran a býk.

Pokračování zvěrokruhu – blíženci, rak, lev a panna

A ještě poslední kvarteto – váhy, štír, střelec a kozoroh.

Královská zahrada za chvilku zavírá, takže k Belvederu se nedostanu a nezbývá mi, než jít podél silnice. Vcházím do Chotkových sadů a odtud po mostíku na Letnou, kde mne vítají cirkusové stany a maringotky.

U Stalina to žije.

Léto, pivečko, sluníčko. Já mám v plánu se občerstvit u Letenského zámečku, což už není daleko a to je dobře.

Celé odpoledne jsem nic nejedl, a tak ve mně rychle mizí párek v rohlíku, následovaný vyžunklou kolou a zpomaluji až u piva. Je to tu příjemné posezení a asi mé nejoblíbenější místo z celých sadů 🙂

Po občerstvení je čas sestoupit ke Štefánikově mostu.

Slunce se pomalu blíží k obzoru.

Že bych někdy odbočil na dvůr u Anežského kláštera si nepamatuji. Má to tu svůj šarm.

Tanečníci na nádvoří.

Hlava Tanečníka u Anežského kláštera.

Originální dětský koutek na dvoře Anežského kláštera.

Viktorie z Čechova mostu v průhledu mezi hotely Intercontinental a President.

Intercontinental noví vlastníci už asi přes rok modernizují a zatím to vypadá, že jim to moc rychle nejde.

Věž U Salvátora při pohledu z ulice Elišky Krásnohorské.

A konečně na Staromáku. I tady je spíše prázdno.

Vyjímkou je plácek před Husem, kde je menší běloruské shromáždění.

Kolem to jistí skupinka policajtů, což mi k těmhle lidem přijde i trochu netaktní.

Procházku jsem měl v plánu zakončit klobáskou, nicméně na Staromáku stánek nebyl a po přejití na Václavák jsem zjistil, že zmizely i Rusky, takže jsem se musel spokojit s nákupem v Albertu.

Po přečtení tabulky zjišťuji, že Betlémskou kapli znovupostavili v padesátých letech komunisti.

Hned proti kapli je hotel, kde trávím dvě noce.

Jsem celkem utrmácenej, a tak si napouštím vanu s tím, že mi pomůže odpočinout si.

…ale jen si utvrzuji názor, že nejsem vanový člověk. Přehřátej vylézám po necelé hodince ven, natahuji na postel a pouštím klimatizaci, abych se trochu zchladil. I přes hluk z blízkých venkovních hospůdek usínám docela rychle, ale nějak tak tuším, že ze zítřejšího brzkého vstávání a procházky za svítání, asi nic nebude.