Původně jsem si chtěl zaběhnout na Ještěd, jelikož ale počasí je takové jaké je, tak jsem plán přehodnotil na Konopiště. Z třídenního výletu se tak stal dvoudenní a trasa méně vyhlídková. To, že viditelnost bude stát za starou bačkoru, jsem pokládal téměř za jisté, otázkou mi bylo, jak se vyrovnám se zátěží a zimou. Ani na jedno jsem zrovna natrénováno neměl. Continue reading
Příprava na Běchovice mne mentálně přenastavila z “odpočinkových” běhů na snahu o rychlejší tempo a knížka o Vlastíkovi toto ještě podpořila. Když jsem byl v Londýně, tak jsem chtěl místo každodenních kratších běhů zařadit radši méně dlouhých, abych měl svůj týdenní 50km limit splněn za pár dní a zbyl mi čas na muzeum. Jako optimální vzdálenost mi vyšlo 21km a já se téhle vzdálenosti držel tři týdny. Abych se vyhl zpomalování, tak jsem si stanovil, jak rychle poběžím a kupodivu se mi to až na jedinou vyjímku vždy povedlo. Continue reading
Vůbec mne nemohl napadnout nadpis a tak to dopadlo takto. Jde mi vlastně jen o to, abych se pochlubil, jak jsem si zlepšil odolnost vůči studenější vodě. To, že jsem za celé ty tři týdny nedřepěl, necvičil stoj na hlavě a ani se neprotahoval, se vejde do jedný věty a už se o tom dále nezmíním. Filtrovat špatné správy je (prý) dobré pro duševní zdraví. Continue reading
No nebudu to nějak prodlužovat. Ke čtyřicetitřem minutám jsem se nedostal a výsledek byl horší než loni. Zhoršení ale nebylo moc velké a tak jsem se čistým časem vešel do 45ti minut s 22 vteřinovou rezervou. Úplná pohroma to tedy nebyla, prostě stagnace. S časem 45:19 od výstřelu jsem obsadil “pěkné” 609. místo v celkovém umístění, tedy o 23 míst níže než loni. Cílem proběhlo celkem 2156 závodníků, což je o 297 lidí více než v minulém ročníku. A jak to probíhalo? Continue reading
Zítra se už běží a tak teďka radši odpočívám. To jsem koneckonců dělal i včera. Sice jsem původně chtěl aspoň protahovat, ale pak z toho nějak sešlo… Rozmanité to tentokráte moc nebylo. Držel jsem se kilometrovách intervalů a ve čtvrtek ráno jsem si dal pomalý 12km běh. Continue reading
Tento týden jsem stihl snad od všeho trochu. Pondělí a úterý patřilo opět intervalům o délce 400m, ve středu pak přišlo 10km tempově, v sobotu testovací závod a na závěr v neděli velmi líné 3km. Začínají mne z toho všeho sice bolet lýtka, ale připadá mi, že to nese i nějaké ovoce. Continue reading
Jak se kalendář přehoupl do září, tak jsemsi začal říkat, jestli bych na tu mou třetí Běchovickou desítku, neměl, aspoň trochu, natrénovat. Loni jsem ji měl podle svých hodinek za 44:13, a abych udržel tempo zlepšování, měl by být letošní cílový čas kousek pod 43. Připadá mi, že by musel foukat opravdu hodně silný vítr do zad, abych se dostal aspoň pod 45. Běhám sice pravidelně, ale vlažným rovnoměrným tempem kolem 5:40 na kilometr. Myslím, že před mýma prvníma Běchovicema se mi zdály efektivní intervaly, tedy rychlé úseky střídané volnýma a tak jsem se do nich opět dal. Continue reading
Milník tisíce mil přišel letos o tři týdny později než loni a předloni a zdolal jsem ho minulou středu (13.8.) v Londýně. Jeden a půl týdne padlo na vrub mého pobytu v Alpách a za zbytek může nepřekračování mého 50ti km týdenního limitu. Přes 55km jsem se dostal jen dvakrát, z toho jednou dokonce i přes 60. Začátek loňského roku byl různorodější a v součtu nakonec delší než ten letošní. Celkově to loni vyšlo na 2796km tak uvidim jak letos. Dneska jsem se opět přihlásil na běchovickou desítku a obavám se, že stejně jako s kilometráží, budu oproti loňsku pozadu i s rychlostí…
Po více jak roce a půl jsem se opět dostal ke klientovi v londýnském Hackney. Minule jsem tady toho mnoho nenaběhal. Všechny tři mé běhy vedly ke kanálu a pak podél něj směrem do centra. Nejdelší mne pak zavedl k olympijskému stadionu. Po předvčerejším běhu podél kanálu směrem od centra, jsem včera vyrazil naslepo ulicema a narazil na takový pěkný parčík s názvem New River Walk. Continue reading
Dneska jsem v Regent´s parku odbočil na cestu podél vodního kanálu, který, aby se to nepletlo, se také jmenuje Regent´s. Jak už to bývá, dalo se běžet vpravo nebo vlevo. Já zatočil vlevo, nebo přesněji na západ. Z počátku, ještě v rámci parku, bylo na druhém břehu vidět pár výstavních domů. Po chvíli vidím rozcestník, který říká, že za 25 minut bych se mohl dostat k Little Venice. Jelikož se jednalo o čas počítaný z chůze, tak jsem tam za chvilku byl. Nevěda jak místo vypadá, podařilo se mi ho asi o 100m přeběhnout, hold je to jen malej plácek s ostrůvkem. Nejvíc unešen jsem ale byl z přístaviště LissonGrove, to byla nádhera. Continue reading