Já jsem teďka na dva týdny u klienta v centrálním Londýně. Přesněji řečeno v západocentrálním. Zkratku pro PSČ, které tu je tvořeno i písmeny, tedy tvoří WC. Toto označení je i na mnoha tabulkách s názvy ulic. Jinými slovy, WC je teď na dva týdny má základna 🙂 . Včera i dnes jsem podnikl výzkumné běhy. Včerejší byl na prášky a tím dnešním jsem si zvedl náladu. Continue reading
Když jsem před dvěma týdny dorazil do Falmouthu a podíval se, jaké bude počasí, vyskočilo na mne hned několik sluníček. Toto a z části i to, že mi jsou džínové kraťasy trochu volnější, vedlo k tomu, že jsem si objednal běžecké šortky. Boty už mám trochu dýl, ale až teď jsem v nich začal běhat naboso a kupodivu se mi nikde nedělají puchýře, ani to nepůsobí jiné nepohodlí. Jen to počasí není podle předpovědi a je povětšinou zataženo… Continue reading
Tak jsem si myslel, jak se mi krásně a zlehka po dvoutýdenní pauze vyběhne a ono ani moc ne. Bez těžkého baťohu jsem doufal, že budu skákat jak jelen, a i když jsem asi zvedal nohy trochu víc než obvykle, tak to k jelenovi mělo pěkně daleko. Nepomohl ani 24h “odpočinek” při přejezdu z Francie do Anglie a následný pohodlný spánek v měkké posteli, ani skutečnost, že jsem opět na mé podovolenkové váze 66kg. Vyběhl jsem ale z potěšením a ono se to naštěstí mělo tendenci spíš zlepšovat. Continue reading
Jelikož si s nynějším klientem už docela lezem na nervy, tak je jasné, že jsem si dneska zaběhl poslední čtyry kolečka v parku Gladstone. Možná tedy, že se dostanu k někomu jinému kdo bydlí poblíž, ale tady už mi všechno tak vadí, že nevím co by se muselo stát abych se sem vrátil. Jak se jednou změní natrvalo myšlení z “to nějak půjde” na “už aby byl konec” tak je to vždycky v háji. Minulý týden tady ještě k tomu byly dost vedra a to mé psychické odolnosti taky nepomohlo. Continue reading
Takticky jsem si nechal dubnové plavání až na úplnej konec měsíce a oproti tomu březnovému to bylo nic tak strašnýho. Místo vychlazeného moře jsem ho totiž realizoval v londýnské Brentonské nádrži. K té jsem doběhl v derniéře mých běžeckých bot, které mi sloužily už od léta, což je zatím naprostý rekord. Continue reading
Zatímco v Londýně už bylo počasí jarní, tady ve Falmouthu je stejné jako když jsem tu byl naposledy v lednu. Kalendář se tu projevil pouze na množství rozkvetlých keřů a květin. To si zas jeden připadá jak v červnu. Zima tu není, teploty se pořád drží kolem deseti stupňů, ale je tu pěkné vlhko. Dneska bylo brzy ráno dokonce tepleji než přes den. Slunce se dá jen tušit. Oproti Londýnu je úžasný, jak tu ptáci švitořej celej den a ne jenom za svítání. Natěšenej na proběhnutí bez aut a lidí jsem vyrazil hned včera brzy ráno. Měl jsem jen trochu času a tak jsem zvolil kratší verzi dvouplážové trasy. Continue reading
O víkendu jsem měl opět nadstandartně času a v sobotu bylo i pěkně slunečno, takže jsem, stejně jako před týdnem, vyrazil na menší průzkumný běh. Věděl jsem, že kousek na sever je vodní nádrž a tak jsem se rozhodl zaběhnout tam a skouknout jak to vypadá s případným plaváním. Continue reading
Zrovna jsem v severozápadním Londýně a vypadá to, že tu ještě párkrát v budoucnu budu. Mezi nevýhody tohoto místa patří, že tu jsem pouze na mobilním internetu (obrázků moc nebude) a nemám moc kam běhat. Pár stovek metrů od baráku je sice park, kde se dá dělat 2km kolečko, ale jak už to tak bývá, tak je v něm celkem dost lidí a chybí tomu pestrost. Continue reading
Taky cítíte ten příliv energie s předčasným létem, co se tu letos usídlilo místo sněhu? Mne nastartovalo už marocký slunce. V Anglii jsem se sice zase trochu vybil :-), ale po pár dnech v Praze se zase cítím jak zajíček Duracell. Možná je to i tím, že jsem přes zimu vypustil veškerou jinou fyzickou aktivitu krom běhu a tělo si prostě jen odpočinulo. Ať je to jak chce, teď zničehonic běhám rychleji a necítím se pak tak unavený. Po určitém útlumu se mi zdá, že i hlava se začíná probouzet… Continue reading
Když běhám při teplotách do nějakých deseti stupňů, tak pak nemám potřebu nějakého speciálního pití po doběhu a vystačím si s vodou a nebo lépe s čajem. Po teplotním šoku spojeným s přesunem z Anglie do ČR a místní teplotou nad 15 stupňů a s tím souvisejícím pocením, jsem si chtěl hodit do sklenky s vodou nějakou tu mineralizující tabletu a nemohl jsem věřit vlastním očím. Continue reading