Každoroční pracovní školení se letos konalo v Southend-on-Sea kousek na sever od Londýna, hned u ústí Temže do moře. Už při pohledu na mapu zaujalo nezvykle dlouhé molo, které se ukázalo asi jako nejzajímavější místo celého města. Všude tu byla vidět zašlá sláva dob kdy Britové nelétali na dovolenou do Španělska a to, že bylo po sezóně dojem moc nevylepšilo. Continue reading
Za těch šest dní co jsem byl v Polegate u Eastbourne jsem se dostal jenom k jednomu trochu delšímu běhu a stihl jsem si i trochu zaplavat. Klient měl několikahodinovou seanci jen pár set metrů od moře v Eastbourne, takže jsem nic nevymýšlel a běžel po nábřeží a po nějakých pěti kilometrech se otočil a běžel zpátky. Počasí fajn, skoro žádný vítr a i docela dost sluníčka. Continue reading
S čistým časem 46:46 bych byl ještě v srpnu nespokojen, ale vzhledem k téměř žádnému tréningu a kvůli sladké jablečné šťávě snad rekordní váze (74kg) jsem byl nakonec spokojen. Množství lidí zas až takovej problém nebyl. Bylo pěkně slunečno a jelikož jsme s tátou z Letňan dorazili s více jak hodinu před startem, tak jsem se ještě na půl hodinky pěkně natáhl na trávu. Pak jsem šel odevzdat baťůžek a trochu se rozhýbat no a zničehonic už čas nebyl a já se do chumlu na startu zamíchal až dvě minuty před výstřelem. Začlenil jsem se před vodiče na 55 minut, takže jsem po celou dobu někoho předbíhal. Tak jako pokaždé bylo na prvních dvou kilometrech celkem těsno, rozdílem oproti předešlým ročníkům byla spousta lidí i na dalších kilometrech. Vodiče na 50minut jsem předběhl až v Dolních Počernicích a to už jsem si byl celkem jistej, že to do padesáti stihnu a katastrofa to tedy nebude.
Po minulém příspěvku, který byl zhusta nepochopen a stál mne nějaké to vysvětlování, které ale alespoň vedlo k tomu, že mi došlo, že při přesunu rodičů do Mastů se uvolní Letňany (to mi vůbec nesecvaklo), takže soukromí mít budu, raději něco popisného. Druhý srpnový víkend se konal Běh údolím řeky Bělé, který je pro mnohé již tradičním, ale pro mne to byla premiéra. Ze zadních pozic jsem vyběhl svižně, ale už po dvou kilometrech mi začínaly brnět nohy, takže jsem zvolnil, situace se pomalu zlepšovala a u obrátky už po brnění nebyla ani stopa. Seběh nicméně nepatří k mým silným stránkám, takže jsem byl při zpáteční cestě jen předbíhán. Hodím sem ještě grafík, ale fotky budou patřit Anežce, pro kterou to tu byla také premiéra a úplně na závěr tématicky odskočím k noční obloze. Continue reading
Nějak jsem se psaním vypadl z rytmu a najednou z toho je měsíční blogová dovolená. Ono se toho zas až tolik zajímávého v uplynulých pár týdnech nedělo. Ne že bych se vysloveně nudil, ale od chvíle kdy jsem se dozvěděl že pražský Kulový blesk je plánován už na září, tak se opět vrátila myšlenka jak řešit bydlení. Před pěti lety (nemohu věřit že už je to tak dávno) jsem tu psal o tom, že by asi nebyl úplně špatnej nápad koupit nějakej pozemek, ale nakonec z toho úplně sešlo. Důvod je prostý – tím že v Čechách trávím jen asi měsíc dva ročně, tak se vázání na třetí lokalitu (krom Prahy a Mastů) jeví jako naprostá blbost. Od září se pozice Prahy změní a až se rodiče přestěhují na východ, tak budu mít problém být někde sám. Continue reading
Právě jsem se přihlásil na mé už šesté Běchovice. Dost možná to bude minimálně na pár let má poslední účast. Vedou mne k tomu dva důvody. Prvním je, že mi poslední zářijová neděle blokuje nejlepší čas na případnou cestu ke K2, káthmándskému údolí, Hokajdó ale i jiná místa. Konec září je asi nejlepším časem k cestování na vícero míst. Druhým důvodem, který rozhodne, je nepříjemný pocit z opravdu hromadného startu. Letos startují všechny kategorie najednou a obávám se, že to nebude nic pro mne. Už minule, kdy se běželo ve dvou vlnách, mi to moc nesedlo.
Pokud by to byl opravdu můj poslední ročník, tak by to chtělo zaběhnout nějaký pěkný čas, třeba pod 40 minut… Momentálně k tomu mám dost daleko. Po nějaké době jsem totiž opět vyběhl a bylo to útrpných 10km s průměrným časem kousek pod sedmi minutama na kilometr. Mohu to svádět na neznámý terén (čekal jsem na klienta který byl na festivalu v Eden Projectu) nebo nezvyklé teplo, ale fakt je, že to byla mizérie. O den později jsem si šel konečně zaplavat a po dvaceti minutách jsem se už cítil unaveně, to není úplně optimální. Nezbude, než pomalu najíždět na tréning a fyzičku postupně zlepšovat. Během letních měsíců tedy mám co dělat 🙂
Večer na Maenporth Beach.
Další běh po severním pobřeží Cornwallu. Možná to vypadá, že čile běhám, ale realita je trochu jiná a k týdenním padesáti kilometrům mám daleko. Snad se nastartuju po návratu ze Skotska. Teď už k tomu běhu. Trasa byla jednoduchá – po dunách a útesech k Holywellu a pak po pláži zpátky do Perranporthu. Continue reading
Klienta jsem zavezl do Newquay, které leží na severním pobřeží Cornwallu a pak jsem měl několik hodin pro sebe. Už jsem tu párkrát byl, vždy ale bylo buď hnusně nebo tma (většinou obojí). Díky dlouhým dnům bylo tentokrát světlo a i když počasí nebylo takové jak slibovala předpověď, tak jsem beztak vyrazil na kratší běh. Continue reading
Načasování doručení balíčku s novýma botama od Merrelu bylo na den přesně. Právě to ráno totiž napadl sníh a běžet v něm s dírou v botě by moc příjemné nebylo. Koupil jsem ty samé i za tu samou cenu, jako co zrovna dosloužily (jen s jinou barevnou kombinací) a mohl jsem se teda podívat, jak se na nich jeden rok podepsal. Stejně jako před rokem i tentokrát mám z nových poškrábané vršky prstů u nohou, takže, než materiál změkne, budu běhat v ponožkách. Continue reading
Nějak mám problémy se v únoru rozběhnout a tak jsem doufal, že využiji celého pěkného volného odpoledne a pěkně to prolomím. Bohužel se tomu tak úplně nestalo. Pěkné počasí vylákalo i motoristy a pejskaře, takže i když není sezóna tak bylo všude celkem rušno a do toho všechny neasfaltové cesty byly pěkně blátivé. Trasu jsem tedy pozměnil, zkrátil a bylo z toho jen 14km. Continue reading