Z Birminghamu mi odjížděl autobus na manchesterské letiště až po deváté hodině, což znamenalo, že jsem tu měl skoro dvě hodiny na nicnedělání. Původní plán sice byl podívat se po centru, ale nějak se tu ochladilo a tak jsem si vyfotil jen jednu moderní budovu v centru. Continue reading
Co se týče přejímání americkejch svátků jsou Britové celkem aktivní. Halloween je až za pár dní, ale cestou do obchodu jsem už předevčírem narazil na “ozdobený” dům. Dokonce jsem viděl i vcházet chlapíka, takže normálně žijou se zatlučenýma oknama. Ruší to teda asi míň než blikající vánoční světýlka, ale na kráse to ulici teda rozhodně nepřidá. Continue reading
Původně jsem chtěl z Birminghamu do Solihullu, jehož je Olton součástí, popojet vlakem. Pěkné dopoledne a možnost jít podél vody nakonec ale vyústilo v osmikilometrovou procházku. Continue reading
Do Londýna jezdím často, ale většinou jsem v někde u Victoria Station nebo Paddingtonu, takže jsem se na Tower Bridge ještě nedostal a dokonce ho ani neviděl. To se konečně změnilo cestou ze školení, kdy jsem vystoupil na Fenchurch Street a potřeboval se dostat na Waterloo. Času opět moc nebylo takže jsem most víceméně přeběhl s tím, že si okolí více vyfotím až poletím za pár dní domů a ono potom pršelo, takže jsem nakonec vzal za vděk těmato pár fotkama. Continue reading
Každoroční pracovní školení se letos konalo v Southend-on-Sea kousek na sever od Londýna, hned u ústí Temže do moře. Už při pohledu na mapu zaujalo nezvykle dlouhé molo, které se ukázalo asi jako nejzajímavější místo celého města. Všude tu byla vidět zašlá sláva dob kdy Britové nelétali na dovolenou do Španělska a to, že bylo po sezóně dojem moc nevylepšilo. Continue reading
Za těch šest dní co jsem byl v Polegate u Eastbourne jsem se dostal jenom k jednomu trochu delšímu běhu a stihl jsem si i trochu zaplavat. Klient měl několikahodinovou seanci jen pár set metrů od moře v Eastbourne, takže jsem nic nevymýšlel a běžel po nábřeží a po nějakých pěti kilometrech se otočil a běžel zpátky. Počasí fajn, skoro žádný vítr a i docela dost sluníčka. Continue reading
První den jsem musel být u klienta na dvanáctou, což znamenalo odletět z Prahy o den dříve a strávit někde noc. Není sezóna, takže hotely ani nebyly moc drahé a kdybych nepřijel v jedenáct večer tak bych se býval byl ubytoval. Nicméně, platit hotel jen kvůli devíti hodinám, když jsou odsud jen kousek pěkné útesy, na kterých je spousta místa pro spacák a noc má být suchá, tak civilizovanej zatím ještě pořád nejsem. Našel jsem si místo pod stromem a kdyby nefoukal silný vítr, tak bych si neměl na co stěžovat. Ráno mne probudili čtyři psi a v osm jsem už byl na cestě do Polegate.
Dnešek tu celý propršel, ale včera byl krásný večer. Klienta jsem vezl na oslavu narozenin, které se konaly na druhé straně Cornwallu a já zalitoval, že neřídím nějakou Teslu, u které bych nemusel dávat pozor na cestu. Podvečerní slunce jednou nasvítilo svah se stovkou ovcí, podruhé lodě na řece při odlivu, potřetí záliv, pak zas nešlo odtrhnout oči od dominantní větrné elektrárny, prostě stále se bylo na co dívat. Continue reading
Nějak jsem se psaním vypadl z rytmu a najednou z toho je měsíční blogová dovolená. Ono se toho zas až tolik zajímávého v uplynulých pár týdnech nedělo. Ne že bych se vysloveně nudil, ale od chvíle kdy jsem se dozvěděl že pražský Kulový blesk je plánován už na září, tak se opět vrátila myšlenka jak řešit bydlení. Před pěti lety (nemohu věřit že už je to tak dávno) jsem tu psal o tom, že by asi nebyl úplně špatnej nápad koupit nějakej pozemek, ale nakonec z toho úplně sešlo. Důvod je prostý – tím že v Čechách trávím jen asi měsíc dva ročně, tak se vázání na třetí lokalitu (krom Prahy a Mastů) jeví jako naprostá blbost. Od září se pozice Prahy změní a až se rodiče přestěhují na východ, tak budu mít problém být někde sám. Continue reading