Od Biškeku jsem toho moc nečekal a vlastně jediné, co jsem měl na seznamu ke zhlédnutí byl Oš Bazar. Taxikář mne po menších problémech zavezl před vchod do paneláku, kde jeden byt sloužil jako hostel. Název USSR mi nebyl moc sympatický, ale neměl jsem moc energie na další hledání a nakonec se mi tam líbilo. V Biškeku toho opravdu moc k vidění nebylo a jelikož byla vedra, tak jsem trávil vetšinu dne v parcích. To tady bylo příjemné. Dlouhé ulice vedoucí skrz město, takže se nešlo ztratit a v centru spousta zeleně. Continue reading

S provizorníma, o tři čísla menšíma, sandálema se moc chodit nedalo a tak jsem se nechal vézt. Vyzkoušet si jízdu na koni jsem měl beztak v plánu, takže vše vlastně klapalo. Kdysi jsem možná na nějakém poníkovi seděl, ale s velkým zvířetem jsem myslím tu čest zatím neměl. A to jsem měl strávit v sedle dva dny. Continue reading

Po té, co mi hrubě nevyšel plán přechodu hor do Karakolu, jsem potřeboval oddech a břeh jezera Issyk-Kul se vyloženě nabízel. Na mapě jsem si našel místo mezi tímto obrovským jezerem a malinkým Slaným. Ukázalo se, že na se na tom místě dá ubytovat a tak jsem tu strávil klidných několik dní na měkké posteli v jurtě se zajištěným stravováním. Continue reading

Tak konečně něco o červnovo-červencovém Kyrgyzstánu. Z toho tu byly zatím jen První dojmy z Biškeku a tak by se hodilo přidat i něco dalšího. Při psaní o něčem, co se událo před půl rokem už chybí takový ten prvotní zápal a tak se spíše soustředím na to, jaký dojem na mne každá část udělala a vyhnu se popisování trasy. Fotky jsou všechny v galerii a tak dám přednost videu. První částí budou hory, ze kterých jsem toho chtěl vidět mnohem více, ale kvůli ztracení cesty se tomu tak nakonec nestalo. Co jsem potom slyšel, tak nahoře bylo ještě celkem dost sněhu, který ale rychle ubýval a o dva týdny později už to prý problém nebyl. Continue reading

Ve vlaku z Cornwallu do Londýna jsem si konečně naplánoval, jak strávím čas v Kyrgyzstánu. Tedy alespoň zhruba. Jako zdroj mi sloužily LonelyPlanet a mapa, na internetu toho beztak moc není. Chtěl jsem dvě věci. Jeden dlouhý výlet bez civilizace a čichnout si trochu k místní tradici, tedy jízdu na koni a nocleh v jurtě. Do sedmnácti dní se to nakonec vlezlo jen tak tak. Continue reading